Neděle, 26 03 2017

Poslední aktualizace:24.03 13:56

Anketní referendum ČSSD

2003/1-2

Není tomu tak dávno, kdy jsme se na vlastní oči mohli poučit o jednom z důležitých aspektů provádění výzkumů veřejného mínění – o důležitosti reprezentativity výběrového souboru. Česká strana sociálně demokratická uspořádala v říjnu 2002 tzv. stranické referendum, které mělo, mimo jiné, napovědět preferenci kandidátů na prezidenta České republiky....

Není tomu tak dávno, kdy jsme se na vlastní oči mohli poučit o jednom z důležitých aspektů provádění výzkumů veřejného mínění – o důležitosti reprezentativity výběrového souboru. Česká strana sociálně demokratická uspořádala v říjnu 2002 tzv. stranické referendum, které mělo, mimo jiné, napovědět preferenci kandidátů na prezidenta České republiky. Vzápětí po zveřejnění výsledků se mezi novináři, politiky, ale i běžnými voliči objevilo mnoho vztyčených ukazováčků, poukazujících na zdánlivě zásadní otázky: proč se výsledky referenda ČSSD liší od výsledků výzkumů veřejného mínění? Které z nich jsou přesnější či věrohodnější? Jsou to ty, které se mohou opřít o desetitisíce vyplněných hlasovacích lístků, nebo ty, za nimiž stojí „pouhá“ tisícovka respondentů? Problém není zdaleka nový a zdaleka nejde o první případ, kdy se dostává do širšího povědomí veřejnosti.

Ve skutečnosti lze podobnou situaci nalézt již u samotných kořenů vědeckého výzkumu veřejného mínění, v USA 30. let. V roce 1936 probíhala prezidentská kampaň a jako tradičně se při této příležitosti vynořovalo nepřeberné množství předpovědí a „prognóz,“ jak dopadnou. Mezi těmito tzv. „slaměnými hlasováními“ bylo možno nalézt i bohatě podloženou předpověď časopisu Literary Digest, která se zaštiťovala 2,4 miliony(!) hlasovacích lístků, odevzdaných jeho čtenáři. Ta za vítěze voleb označila Landona. Způsob prognózování, kdy se zjišťují názory pouze určité skupiny lidí – zde čtenářů onoho časopisu, se však nepozdával George Gallupovi a jeho spolupracovníkům z Amerického ústavu pro výzkum veřejného mínění. Ti měli na metodiku tvorby přesných volebních předpovědí značně odlišné názory. Zkusili proto vlastní nový postup a zeptali se na jejich prezidentského favorita nesrovnatelně menšího počtu lidí, ovšem vybraných tak, aby tento výběrový soubor ve sledovaných vlastnostech kopíroval celou společnost. Kromě toho, že za vítěze nadcházejících voleb předpověděli Roosvelta, oznámili navíc, komu přiřkne vítězství časopis, varovali, že se bude mýlit a uvedli také důvody tohoto omylu.

A jak to tenkrát dopadlo? Kdo měl pravdu a předpověděl vítěze voleb správně? Pochopitelně to byl G. Gallup a jeho spolupracovníci, kteří respektovali statistická pravidla a postupovali podle zákonů teorie pravděpodobnosti. Věděli, že pokud se jim podaří vybrat reprezentativní soubor, nemusejí se dotazovat tisíců lidí, ale že stačí několik stovek. A naopak, i kdyby se zeptali třeba stotisícového souboru respondentů, který by se však od celé populace lišil, byly by získané výsledky dosti pravděpodobně mylné.

Odhalit příčinu omylu časopisu Literary Digest není nijak složité. Jde pochopitelně o způsob, jakým byly názory lidí získávány. Odborně se této metodě výběru respondentů říká „samovýběr“, což má signalizovat skutečnost, že na účast lidí ve výzkumu nemá výzkumník takřka žádný vliv. Zda na anketu odpoví, či nikoli, je pouze rozhodnutím samotného respondenta. Nepochybně pak odpovídají zejména ti lidé, kteří se o danou věc zajímají, kterých se nějak dotýká, nebo ti, kteří se zkrátka rádi vyslovují ke všemu. Takový soubor však nutně nekopíruje celou populaci! Velice pravděpodobně jde o zvláštní skupinu lidí, kteří se od ostatních nějakým způsobem liší – mimo jiné zřejmě i v preferenci určitého prezidentského kandidáta. Dá se pak cynicky konstatovat, že jimi vyslovené názory platí jen a pouze pro tuto skupinu a že se nedají zobecnit na celou populaci. Toto je i případ referenda ČSSD.

Opačný zmíněný příklad odpovídá výzkumům veřejného mínění, jejichž moderní podoby je G. Gallup zakladatelem. Mimo jiné i díky jím zavedeným zásadám reprezentativity výběrového souboru a standardizace procesu dotazování jsou sociologové schopni produkovat přesnější předpovědi i na základě nesrovnatelně menšího počtu dotazovaných, než jakým se chlubí ankety nejrůznějšího druhu. I ty mohou nepochybně být účinnými nástroji zjišťování názorů. Jsou použitelné pro určité speciální účely – když chceme znát názory nějaké skupiny, např. návštěvníků muzea, čtenářů určitého časopisu apod. Jejich výsledky však v žádném případě nelze zobecňovat a tvrdit o nich, že platí pro celou společnost - narozdíl od výsledků výzkumů veřejného mínění a sociologických výzkumů obecně.

Odběr novinek

 Odebíráte následující zaškrtnuté položky:
1Tiskové zprávy - Politické
2Tiskové zprávy - Ekonomické
3Tiskové zprávy - Ostatní
4Tiskové zprávy - Časové řady






Odkazy

y_logo-sou_seda_podklad

y_logo_csda_seda_podklad

y_logo_avcr_seda_podklad

Vyhledávání

Přihlášení

HLEDÁME TAZATELE

banner