Nespokojenost se současným stavem převažuje ve všech sledovaných oblastech nad spokojeností, pouze s výjimkou vstupu České republiky do Evropské unie. Největší nespokojenost panuje se současným stavem nezaměstnanosti. Více jak čtyři pětiny dotázaných je nespokojeno a polovina českých občanů je se současným stavem nezaměstnanosti dokonce velmi nespokojena. Tři čtvrtiny respondentů vyjádřily rovněž nespokojenost se stavem korupce v naší zemi a zhruba 6 z 10 obyvatel ČR hodnotilo negativně také fungování českého hospodářství a úroveň sociálních jistot.

V únorovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR obšírně věnovalo problematice postavení prezidenta ČR. Všech respondentů jsme se nejprve zeptali na to, jaký způsob volby prezidenta je podle jejich mínění nejvhodnější pro Českou republiku.

U veřejnosti jako celku i u všech významně zastoupených dílčích skupin populace je nejčastějším názorem, že prezidenta republiky by měli volit všichni voliči.

Pokud jde o to, s kým by prezident ve své funkci měl nebo neměl navazovat přímé kontakty, veřejnost jako bezproblémové vnímá především kontakty s občany obecně (91 % ano, 7 % ne) nebo – v menší míře – se sociálně slabšími skupinami populace (67 % ano, 25 % ne). V politické sféře pak zřetelně převažující souhlas provázel přímé styky se stranami vládní koalice (72 % ano, 23 % ne), s nejsilnější politickou stranou (63 % ano, 31 % ne) nebo s opozičními stranami zastoupenými v parlamentu (61 % ano, 32 % ne), ale už nikoli kontakty s mimoparlamentní opozicí (40 % ano, 50 % ne) či se stranou politicky nejbližší prezidentově osobě (33 % ano, 59 % ne).

V rámci únorového šetření CVVM jsme věnovali pozornost názorům českých občanů na práci prezidenta republiky a na jeho pravomoci. Nejprve nás zajímalo, čemu by se měl podle občanů věnovat prezident především. Jednalo se o otevřenou otázku (bez nabídky odpovědí) a respondenti měli možnost uvést až tři oblasti, které by podle jejich názoru měly být pro prezidenta republiky prioritní.

V únorovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se čeští občané mimo jiné vyjadřovali k volbám do Evropského parlamentu. Nejprve jsme se respondentů zeptali, zda se těchto voleb chtějí zúčastnit.

Ochotu zúčastnit se voleb do Evropského parlamentu deklarovalo v únoru 2004 60 % českých občanů. Naopak čtvrtina českých voličů (26 %) se voleb zúčastnit nechce.

Česká veřejnost v naprosté většině odmítá nasazení českých vojáků do bojů v Afghánistánu, když podporu tomuto kroku vyjádřila necelá pětina (17 %) dotázaných, zatímco proti se vyslovily tři čtvrtiny (75 %) respondentů. Odpor vůči vyslání české speciální jednotky do Afghánistánu přitom jednoznačně převažuje mezi stoupenci všech politických stran, přičemž nejsilněji svůj nesouhlas dávali najevo voliči KSČM (90 % proti, 7 % pro), po nichž v pořadí podle intenzity nesouhlasu následovali stoupenci ČSSD (78 % proti, 14 % pro), KDU-ČSL (73 % proti, 23 % pro) a ODS (70 % proti, 24 % pro).

V únoru 2004 důvěřovalo nejvíce českých občanů prezidentu republiky (71 %). Nejméně dotázaných vyjádřilo důvěru Poslanecké sněmovně a Senátu. Oběma institucím důvěřuje pouhá pětina respondentů. Oproti lednu 2004 významně poklesla důvěryhodnost české vlády (důvěřuje jí nyní 26 % občanů). Vláda tak zaznamenala nejnižší podíl důvěřujících od svého nástupu.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Na otázku "Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

Všem dotázaným jsme v lednu 2004 položili následující otázku: „Řekl byste, že se v ČR v loňském roce situace v následujících oblastech zlepšila, zhoršila nebo se nezměnila?“ Ve většině sledovaných oblastí nedošlo podle respondentů k žádným výrazným změnám. Nadpoloviční většina respondentů nezpozorovala žádnou změnu v oblasti dodržování lidských práv, v možnosti účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných, v kultuře, ale také v politické situaci ČR a ve vztazích naší země se zahraničím.

Obecnou situaci v zemi lidé hodnotí spíše kriticky (39 %) než příznivě (10 %), i když nejčastěji (49 %) ji vnímají jako „ani dobrou, ani špatnou“. V případě současné situace z pohledu rodiny je hodnocení naopak v převažující míře pozitivní - svůj současný život a život své rodiny v příznivém světle vidí 43 % dotázaných, stejně velká část jej považuje za „ani dobrý, ani špatný“ a jen 13 % se v tomto ohledu vyjádřilo kriticky.