Politické - Ostatní

Do červnového šetření 2021 zařadilo CVVM SOÚ AV ČR dvě otázky týkající se diskutovaného tématu tzv. Istanbulské úmluvy. Konkrétně nás zajímalo, zdali respondenti vědí, čeho se tato úmluva týká a zda by podle jejich názoru Parlament ČR měl, nebo neměl Istanbulskou úmluvu schválit.

Nadpoloviční většina (53 %) české veřejnosti se přiklání k tomu, že by se o opatřeních proti šíření koronaviru mělo rozhodovat podle aktuálních okolností, 42 % je pro zavádění opatření stanovených v jednotlivých stupních rizika protiepidemického systému.

Naprostá většina (68 %) české veřejnosti považuje používání Protiepidemického systému (tzv. PES) vládou a odpovědnými orgány za špatné, pouze necelá čtvrtina (24 %) za dobré.

V rámci zářijového šetření Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., položilo všem respondentům otázku, která na jedenáctibodové škále s body 1 až 5 reprezentujícími levou část spektra, s bodem 6 představujícím střed a body 7 až 11 zastupujícím pravou stranu, sleduje levopravou politickou orientaci: „V politice lidé někdy hovoří o pravici a levici. Kam byste se sám zařadil na této stupnici?“

Největší důvěře ze zkoumaných veřejných institucí se těší armáda (75 %) a policie ČR (69 %), nejméně lidé důvěřují politickým stranám a hnutím (19 %) a církvím (25 %).

Výraznější převaha důvěry nad nedůvěrou je patrná ještě v případě výsledků voleb, soudů, bank, výzkumů veřejného mínění a odborů, menší pak u rádií. U zbývajících institucí již výrazně více (politické strany a hnutí, církve), více (tisk, neziskové organizace) či méně (internet, televize) převažuje nedůvěra. 

Sběr dat probíhal ve dnech 29. 2. – 11. 3. 2020. Výsledky tedy nereflektují aktuální situaci, ani události uplynulých dvou týdnů, jako je vyhlášení nouzového stavu 12. 3. kvůli pandemii nemoci COVID-19 a všechna následná opatření. Zveřejněná data tak neslouží jako reflexe současného stavu, ale jsou cenná jako informace do časové řady v rámci ostatních měření.

Nejnaléhavějším problémem je korupce. 62 % dotázaných její řešení považuje za velmi naléhavé. Následuje hospodářská kriminalita a zdravotnictví (shodně 54 %). Na čtvrtém místě v naléhavosti řešení je přistěhovalectví (50 %).

Nejméně naléhavá je situace v oblasti kultury (11 % odpovědí „velmi naléhavé“), v oblasti nabídky zboží a služeb (13 % odpovědí) a situace v armádě (16 %).

K vzestupu v naléhavosti řešení oproti minulému roku došlo u zdravotnictví (o 8 procentních bodů), u životního prostředí a dodržování lidských práv (shodně o 7 procentních bodů), u právního prostředí (o 6 procentních bodů), u bezpečnosti občanů, sociálních jistot a mezilidských vztahů (shodně o 5 procentních bodů) a u nálady ve společnosti (o 4 procentní body).

Naopak k poklesu v naléhavosti řešení došlo pouze u položky členství ČR v EU (o 4 procentní body).

Sběr dat probíhal ve dnech 29. 2. – 11. 3. 2020. Výsledky tedy nereflektují aktuální situaci, ani události uplynulých dvou týdnů, jako je vyhlášení nouzového stavu 12. 3. kvůli pandemii nemoci COVID-19 a všechna následná opatření. Zveřejněná data tak neslouží jako reflexe současného stavu, ale jsou cenná jako informace do časové řady v rámci ostatních měření.

Největší důvěře ze zkoumaných veřejných institucí se těší armáda (76 %) a policie ČR (75 %), nejméně lidé důvěřují církvím (30 %) a politickým stranám a hnutím (26 %).

Výraznější převaha důvěry nad nedůvěrou je patrná ještě v případě soudů, bank, rádií, výzkumů veřejného mínění a odborů, menší pak u internetu. V případě televize a tisku podíl důvěry a nedůvěry vyrovnaný. U zbývajících institucí již více (politické strany a hnutí, církve) či méně (neziskové organizace) převažuje nedůvěra.

V porovnání s předchozím šetřením ze září 2019 jsme zaznamenali výrazný nárůst důvěry ke všem sledovaným institucím vyjma politických stran a hnutí, kde nedošlo k žádné změně.

V listopadovém šetření CVVM dotázaní posuzovali, jak velkou hrozbu představuje působení vybraných skupin na území ČR. Zjišťovány byly rovněž názory veřejnosti na reálnost ohrožení určitými skutečnostmi přesahujícími rámec republiky, jako je válka, epidemie, přírodní katastrofy a surovinová či ekonomická krize. Dále pak šetření zkoumalo, jaká očekávání do budoucnosti mají čeští občané, pokud jde o ně a jejich blízké, o Českou republiku, Evropu a lidstvo jako takové.

Do říjnového šetření 2019 zařadilo CVVM SOÚ AV ČR dvě otázky týkající se aktuálně diskutovaného tématu tzv. Istanbulské úmluvy. Konkrétně nás zajímalo, zdali respondenti vědí, čeho se tato úmluva týká a zda by podle jejich názoru Parlament ČR měl, nebo neměl Istanbulskou úmluvu schválit.

Součástí zářijového šetření CVVM bylo několik otázek zaměřených na obecnou politickou orientaci občanů. Výzkum zjišťoval, ke kterým ideologickým proudům se občané cítí být blízko, a dále zkoumal jejich názory na některé základní otázky, v nichž se jednotlivé názorové proudy tradičně rozcházejí. Tato kombinace otázek byla naposled položena v říjnovém výzkumu před čtyřmi lety v roce 2015.

V září 2019 byla součástí pravidelného šetření CVVM otázka zjišťující důvěru občanů ve vybrané společenské instituce. Tato otázka se opakuje dvakrát ročně, na jaře a na podzim.

Největší důvěře ze zkoumaných veřejných institucí se těší policie ČR (70 %) a armáda (69 %), nejméně lidé důvěřují politickým stranám a hnutím (26 %) a církvím (24 %).

Výraznější převaha důvěry nad nedůvěrou je patrná ještě v případě soudů a bank, menší pak u výzkumů veřejného mínění. V případě rádií je podíl důvěry a nedůvěry vyrovnaný. U ostatních institucí již více (internet, televize, tisk, neziskové organizace, politické strany a hnutí, církve) či méně (odbory) převažuje nedůvěra.