Více než čtvrtina populace považuje ženy za jednoznačně znevýhodněné na trhu práce. Pouze pětina české populace si myslí, že v postavení mužů a žen na trhu práce není rozdíl. Podle názoru žen i mužů jsou na trhu práce znevýhodněny zejména tyto skupiny: ženy s dětmi v předškolním věku, ženy staršího věku, ženy po mateřské dovolené, lidé s nízkým vzděláním, lidé zdravotně handicapovaní, ženy samoživitelky.

Možnost čerpat rodičovskou dovolenou byla novelizací Zákoníku práce rozšířena z osamělého muže pečujícího o dítě na „všechny“ muže, tedy na muže bez ohledu na jeho či jejich rodinný stav. Touto zákonnou úpravou došlo formálně ke zrovnoprávnění muže a ženy v péči o dítě po jeho narození až do věku 3 let. Přesto pouze velice malé procento dotázaných (cca 11 %) z dubnového šetření CVVM zná osobně nějakého muže, který aktuálně je či byl doma na rodičovské dovolené.

O domácnost se Češi podle svých odpovědí nejčastěji starají společně, uvádí to tři pětiny mužů a téměř polovina žen. Pouze nepatrná část mužů uvedla, že většina péče o domácnost leží na nich. Čtvrtina mužů připustila, že většina péče o domácnost je na jejich partnerce, o sobě to však řekla více než třetina žen. Jak je z těchto údajů patrné, buď muži přeceňují svůj podíl na péči o domácnost, nebo naopak ženy jejich přínos nedoceňují.

Diskriminaci v zaměstnání zažilo podle subjektivní výpovědi 35,4 % respondentů. Nejčastějčastější příčinou pocitu znevýhodnění byl věk (47,2 procentních bodů ze sta), vzdělání (38,6 procentních bodů ze sta) a pohlaví (34,5 procentních bodů ze sta). Zdravotní stav uvedlo jako důvod diskriminace necelých 21 dotázaných ze sta a národnost či rasu 2 dotázaní ze sta.

Nejvýznamnější místo ve svém životě respondenti připisují rodinnému prostředí: rodinu označilo za velmi důležitou 83 %, děti 72 % a partnera 71 %. Rodiče jsou velmi důležití pro asi dvě třetiny respondentů (68 %). Pro většinu dotázaných představuje vysokou hodnotu práce - pro 54 % je to velmi důležitá, pro 31 % spíše důležitá sféra. Podobně, jen o něco méně významně, jsou oceňováni přátelé - pro 51 % respondentů hrají velmi důležitou, pro 40 % spíše důležitou roli v jejich životě.

S blížícím se datem konání referenda o vstupu ČR do EU pozorujeme přeliv mezi skupinou těch, kteří udávají, že se referenda zúčastní „rozhodně“, a těmi, kteří si svou účastí nejsou až tolik jistí a vybírali variantu odpovědi, že „se referenda zúčastní spíše“. Vcelku se však počet těch, kteří uvádějí, že se referenda zúčastní, příliš nemění už od konce minulého roku a v dubnu svou účast deklarovalo 78 % dotázaných.

Na čele žebříčku je nadále Stanislav Gross (66% důvěřujících), za ním se umístili prezident Václav Klaus (60%) a ministři Tvrdík (54%) a Buzková (52%). Hranici 50%ní důvěry dále překročil pouze exprezident Havel (52%).\r\nV porovnání s výsledky z ledna 2003 výrazně narostl počet důvěřujících v případě prezidenta Klause (+25%ních bodů), dále u předsedy ODS Topolánka (+7), a u ministrů Šimonovského a Škromacha (shodně +5).

V dubnovém šetření jsme již tradičně zjišťovali důvěru obyvatelstva jednotlivým ústavním institucím. Z výsledků vyplývá, že prezidentovi důvěřuje 64% dotázaných, vládě 40%, Poslanecké sněmovně 32% a Senátu 24%. Důvěru v krajská zastupitelstva vyjádřilo 40%, v obecní zastupitelstva pak 63% respondentů.

Všem respondentům s volebním právem jsme tradičně položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Na otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

Samotný útok na Irák v první polovině dubna podporovalo 24 % obyvatel ČR, zatímco 70 % s ním nesouhlasilo. Zároveň s tím však útok na Irák bez mandátu RB OSN označilo za přijatelný jen 16 % dotázaných, zatímco 77 % k němu vyjádřilo postoj opačný. Stoupenci vojenské akce proti Iráku jako důvod svého postoje nejčastěji uváděli potřebu odstranění Saddámova režimu (29 %), potřebu boje proti terorismu (23 %), potřebu zajištění světové bezpečnosti (14 %), nevyhnutelnost nebo oprávněnost vojenského řešení problémů s Irákem (9 %) či potřebu eliminace iráckých zbraní hromadného ničení (7 %).