Většina českých občanů na úrovni sedmi desetin hodnotí to, co český stát udělal proti šíření koronaviru, jako přiměřené, polovina za přiměřená pokládá opatření na podporu ekonomiky.

Práce většiny institucí a skupin v souvislosti s šířením koronaviru je hodnocena příznivě, kritika převažuje ve vztahu k EU a WHO.

Více než tři čtvrtiny dotázaných se obávají o zdraví svých blízkých (37 % rozhodně) a zhoršení ekonomické situace v České republice (31 % rozhodně).

Čtvrtina dotázaných má obavy ze zhroucení zásobování, necelá třetina z nedostatečných kapacit nemocnic.

V populaci výrazně převažuje spokojenost se všemi zkoumanými aspekty života.

Tři nejvyšší hodnoty spokojenosti na jedenáctibodové škále zvolilo u většiny aspektů kolem poloviny dotázaných. Nižší podíl byl zjištěn u jistoty do budoucna (40 %) a zdraví (45 %).

Jen 5-11 % dotázaných bylo nespokojených (bodové hodnocení 1-4).

Spokojenost je podmíněna dosaženým vzděláním, materiální úrovní domácností a zdravotním stavem. Míra spokojenosti nesouvisí s pohlavím a není lineárně závislá na věku.

Obavy z dopadu koronaviru na ekonomiku domácností se promítají do míry spokojenosti.

V rámci šetření bylo respondentům položeno několik otázek, které se týkaly bezprostředních ekonomických dopadů epidemie a s ní spojených protiepidemických opatření. Konkrétně šetření zjišťovalo, jak se od počátku epidemie změnily příjmy domácností, v nichž respondenti žijí, jak se krize dotkla jejich dosavadní ekonomické aktivity a jak dlouho by při pokračování dosavadního stavu dokázala jejich domácnost vycházet s příjmem.

Od počátku pandemie do května třetina respondentů zaznamenala pokles příjmů své domácnosti, 5 % naopak uvádí, že příjmy jejich domácnosti vzrostly.

Centrum pro výzkum veřejného mínění se ve svém speciálním výzkumu zaměřilo na koronavirovou krizi a zkušenosti občanů s ní. Speciální výzkum byl proveden v rámci projektu Naše společnost, za otázky a design šetření zodpovídá CVVM, data sbírala společnost Median.

V březnu Centrum pro výzkum veřejného mínění zjišťovalo, jak obyvatelé ČR pohlížejí na různé situace, jež mohou být důvodem pro to, aby veřejný činitel či politik, který se v nich ocitne, odstoupil ze své funkce.

Více než čtyři pětiny dotázaných zastávají názor, že politik by měl odstoupit, pokud je usvědčen nebo jen obviněn z trestného činu, a to ať tento čin souvisí, nebo nesouvisí s jeho funkcí a rovněž i pokud neoprávněně používal akademický nebo vědecký titul.

Jen o málo více než čtvrtina dotázaných zastává názor, že politik by měl odstoupit z důvodů přistižení při manželské nevěře a trestného činu příbuzné osoby. Dvě pětiny jsou pro odstoupení z důvodu přestupku, který nesouvisí s výkonem funkce.

Od minulého šetření v roce 2018 se postoje k důvodům pro odstoupení vesměs významně neposunuly, v porovnání s rokem 2015 je patrný výrazný posun v podobě poklesu souhlasu s důvody jako je nevyjasněnost majetkových nebo finančních operací, spojení politika s nějakou trestnou činností, případně obvinění politika z trestného činu nesouvisejícího s výkonem jeho funkce.

V březnovém šetření Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR zjišťovalo názory české veřejnosti na vliv voličů, občanů, vybraných institucí a dalších faktorů na rozhodování politiků.

Sběr dat probíhal ve dnech 29. 2. – 11. 3. 2020. Výsledky tedy nereflektují aktuální situaci, ani události uplynulých týdnů, jako je vyhlášení nouzového stavu 12. 3. kvůli pandemii nemoci COVID-19 a všechna následná opatření. Zveřejněná data tak neslouží jako reflexe současného stavu, ale jsou cenná jako informace do časové řady v rámci ostatních měření.

Podle českých občanů mají z vybraných faktorů na rozhodování politiků největší vliv úplatky a korupce, u kterých krajní variantu na sedmibodové škále, tedy že ovlivňují rozhodování politiků „v největší míře“, zvolilo 21 % dotázaných. Přibližně šestina (17 %) české veřejnosti přisuzuje nejvyšší míru vlivu zájmovým skupinám a lobby.

Ve srovnání s výzkumem z dubna 2018 mírně posílilo mínění o vlivu vědců a odborníků a průzkumů veřejného mínění.

Naopak pokles v hodnocení přisuzovaného vlivu na rozhodování politiků byl zaznamenán v případě většiny ostatních položek, nejvíce v případě médií.

V březnovém šetření Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR položilo respondentům sadu otázek týkajících se postojů veřejnosti k cizincům. Dotazovaní se konkrétně vyjadřovali k problematice cizinců pobývajících na území ČR a v místě jejich bydliště. Součástí dotazování byla i řada výroků, které sledují, jak cizinci podle občanů ovlivňují českou společnost.

V rámci pravidelného výzkumu Naše společnost jsme v březnu 2020 zjišťovali postoje obyvatel České republiky k různým skupinám obyvatel. Tento vztah jsme měřili dvěma způsoby. V prvním případě jsme měřili míru sociální distance otázkou, koho by by dotyčný nechtěl mít z daných skupin lidí za sousedy.

V druhém případě jsme zjišťovali představu o mínění ostatních lidí, tedy nakolik jsou lidé v České republice tolerantní nebo netolerantní vůči těmto skupinám obyvatel. První otázka se klade každý rok, druhá otázka byla naposled položena v roce 2014. Oproti minulým šetřením byla skupina lidí s jiným náboženským přesvědčením (první dotazovaná skupina) nahrazena křesťany a muslimy.

V březnu 2020 byl v rámci pravidelných šetření Naše společnost zkoumán vztah veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v České republice. Do šetření bylo zahrnuto celkem 14 národností žijících v naší zemi včetně Čechů, kteří v tomto případě slouží jako referenční skupina. Respondenti své sympatie či antipatie vyjadřovali pomocí pětibodové škály, na které bod 1 znamenal „velmi sympatičtí“, 2 „spíše sympatičtí“, 3 „ani sympatičtí, ani nesympatičtí“, 4 „spíše nesympatičtí“ a 5 „velmi nesympatičtí“.

Za nejsympatičtější jsou vedle Čechů považováni Slováci (více než čtyři pětiny dotázaných uvedly odpověď "velmi" nebo "spíše sympatičtí“).

 Největší antipatie vyvolávají Romové a Arabové – okolo 70 % dotázaných uvedlo odpovědi "spíše" či "velmi nesympatičtí".