Klíčové pojetí kvality jakéhokoli výzkumu je přesnost, neboli míra do jaké výsledek měření odpovídá skutečnosti. Je přitom důležité, že žádný výzkum v žádné vědní disciplíně není dokonale přesný, že v průběhu každého měření vždy dochází k chybám. Ty způsobují, že naměřená hodnota neodpovídá skutečnosti úplně přesně. V našem případě to například znamená, že podíl lidí zastávajících určitý názor naměřený výzkumem se liší od skutečného podílu lidí s tímto názorem v populaci. Výzkumníci ve všech vědách se chybami svých měření intenzivně zabývají a díky tomu mohou vyvinout úsilí na jejich snížení či odstranění anebo je alespoň dokáží dodatečně vypočítat a odhadnout, jak moc se asi jejich výsledek od skutečnosti liší. Dotazníkových šetření se týkají především dva druhy chyb:
Výběrová chyba
Vzniká v důsledku toho, že do výzkumu zahrnujeme jen určitý počet osob (například 1000 respondentů) a zjištění o nich pak vztahujeme na celou cílovou populaci (třeba občané ČR od věku 15 let). Pokud bychom vybrali jinou tisícovku, výsledky by byly mírně odlišné. V případě reprezentativního souboru respondentů a zajištění náhodnosti jejich výběru na základě teorie pravděpodobnosti dokážeme velikost této nepřesnosti spočítat a víme tudíž, zda musíme počítat s odchylkou +/- 1 % anebo třeba +/- 2,5 %. A víme také například už předem, že velikost této chyby se snižuje s větším počtem dotázaných, a že reprezentativní soubor čítající přibližně tisíc respondentů zajišťuje výsledky s velmi nízkou odchylkou.
Nevýběrová chyba
Tento typ chyby není závislý na výběru respondentů, je způsoben všemi ostatními okolnostmi výzkumného procesu. Jeho příčiny lze hledat například v konstrukci dotazníku (znění otázek a nabízených odpovědí, seřazení otázek v dotazníku, forma položení otázek), při sbírání dat (neochota lidí odpovědět na některé otázky, nepochopení zadání, chyby tazatelů při dotazování atp.) i při konečném zpracování dat (omyly při práci s elektronickými soubory atp.). Také nevýběrové chyby jsou výzkumníky intenzivně zkoumány, a proto se již mnoho ví o jejich dopadu na výsledky výzkumů i o tom, jak se jich vyvarovat nebo je alespoň snížit. Klíčová je zde proto znalost těchto rizik a precizní práce všech, kteří se na výzkumu podílejí (výzkumníků, kteří připravují dotazník a zpracovávají data, i tazatelů, kteří provádějí rozhovory). Zhodnotit velikost nevýběrové chyby je velice obtížné, nicméně pro její posouzení i laickými čtenáři je nejlepším vodítkem množství doprovodných informací o způsobu provedení výzkumu.
Všechny výsledky výzkumu jsou tedy údaje, které jsou nevyhnutelně zatíženy chybou vznikající v průběhu měření (odborně „odhady“). Nelze je proto číst zcela doslovně a izolovaně. Pro posouzení jejich správnosti a přesnosti je třeba znát informace o tom, jak byl konkrétní výzkum proveden a také pamatovat na to, že skutečná hodnota může být s určitou pravděpodobností od odhadu zjištěného výzkumem trochu odlišná.
