Odbornost, kvalita, nezávislost

V lednovém šetření se CVVM věnovalo mimo jiné problematice postavení prezidenta v politickém systému České republiky. Tato tisková informace prezentuje druhou část zjištěných výsledků a navazuje na zprávu publikovanou 15. února 2007.

Druhá část šetření zjišťovala názory občanů na jednotlivé ústavní pravomoci prezidenta, tedy na jeho postavení vůči vládě a na jeho roli při jejím jmenování, na možnost rozpouštět Poslaneckou sněmovnu a vypisovat nové volby, na existenci a podobu práva veta, na roli prezidenta při jmenování soudců Ústavního soudu a na postavení prezidenta v oblasti zahraniční politiky země.

Respondenti se vyjadřovali také k tomu, jakým otázkám se má prezident věnovat.

Téměř dvě třetiny dotázaných (59 %) se domnívají, že pravomoci prezidenta měly být zachovány ve stávajícím rozsahu. Pro rozšíření pravomocí se vyslovilo 22 % občanů, zúžit by je naopak chtělo 8 % respondentů. V porovnání s výsledky posledních šetření je zjevné, že od roku 2002 se dramaticky snížil počet lidí, podle kterých by prezidentské pravomoci měly být sníženy (ze 35 % v dubnu 2002 na 8 % v lednu 2007), a naopak se zvýšil počet lidí, kteří se domnívají, že pravomoci prezidenta by měly zůstat zachovány (ze 41 % v dubnu 2002 na 59 % v lednu 2007). Co se týče konkrétních pravomocí, Češi si v časovém horizontu daném výzkumy CVVM konstantně jen sporadicky přejí „silného“ prezidenta, který by byl fakticky rozhodujícím prvkem výkonné moci (jmenoval by a dle vlastního uvážení řídil vládu i zahraniční politiku země) a měl rozhodující pozici i vůči moci zákonodárné (disponoval by právem kdykoli rozpustit Poslaneckou sněmovnu či právem absolutního veta vůči zákonům přijatým parlamentem). Relativně malou podporu má i výlučná pravomoc prezidenta jmenovat soudce Ústavního soudu.