V září bylo s politickou situací spokojeno 14 % dotázaných, oproti červnu tak došlo k poklesu o 6 procentních bodů. Ani spokojeno ani nespokojeno bylo 29 % a nespokojenost vyjádřilo 52 % respondentů - od června se zvýšila o 7 procentních bodů. Ke spokojeným s politickou situací patří častěji lidé s dobrou životní úrovní a mladí lidé, kteří ještě nemají volební právo.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.\r\nNa otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

V rámci červnového šetření CVVM jsme zkoumali postoje české veřejnosti k médiím. Nejprve nás zajímala sledovanost hlavních televizních zpravodajství. Osm z deseti dotázaných uvedlo, že v předcházejícím týdnu vidělo alespoň jednou zpravodajství TV Nova. Asi tři čtvrtiny dotázaných viděly alespoň jednou pořad "Události" (hlavní zpravodajskou relaci ČT1). Zpravodajství na televizi Prima shlédla nejméně jednou necelá polovina Čechů (46%) a na ČT2 asi třetina (33%).

V loňském roce jsme nejčastěji pomáhali svým nejbližším – rodině (75 % dotázaných) a přátelům (55 %). Dále jsme podporovali své známé (39 %) a vzdálenější příbuzné (29 %). Třetina dotázaných v loňském roce vypomohla neziskové či charitativní organizaci a více než pětina pomohla i neznámým lidem. Ti, kdo uvedli, že pomohli v loňském roce neziskové či charitativní organizaci, nejčastěji jmenovali některé z povodňových kont, Červený kříž, Katolickou charitu - Charitas, Ligu proti rakovině, organizaci Člověk v tísni, ADRA, sbírku Pomozte dětem, Fond ohrožených dětí.

Šetření mj. ukázalo, že pro českou veřejnost bezmála všeobecně přijatelnou formu protestního nátlaku představují petice (pouze 10 % lidí by podle svého vyjádření petici nikdy nepodepsalo) a že většina neodmítá ani bojkot nebo zákonné demonstrace. Naopak k tvrdšímu způsobu vyjádření nespokojenosti, jakým je zapojení se do neoficiální stávky, se otevřeně hlásí jen tři lidé z deseti a protesty spojené s okupací nějakého objektu jako přijatelné vidí jen o málo více než jedna desetina populace.

V červnovém šetření výzkumu Naše společnost 2003 jsme se rozsáhle zabývali tématem fungování orgánů státní správy a samosprávy a názory veřejnosti na to, jak je možné ovlivnit zákony a chování politiků. Nejprve jsme se zeptali obecně na spokojenost s fungováním demokracie . Další otázka se týkala spokojenosti s činností lidí, zaměstnaných ve státní a veřejné sféře.

90 % dotázaných souhlasí s tím, že by se měly orgány veřejné správy před důležitými rozhodnutími zajímat o názory občanů, oproti 7 %, kteří si spíše myslí, že orgány veřejné správy jsou tu od toho, aby rozhodovaly, a neměly by tudíž obtěžovat občany a tázat se jich na jejich názory. Aktivně si názory občanů vyžadují v jisté míře pouze orgány místní samosprávy, aktivity jiných orgánů veřejné správy nejsou občany zaznamenávány.

V červnovém šetření byl jistý prostor věnován názorům respondentů na podmínky drobných a středních podnikatelů a živnostníků. Podle zjištěných výsledků považují asi dvě pětiny (41 %) jejich výtky na problémy, vyvstávající jim v souvislosti s nedostatečnou podporou podnikání za opodstatněné. Opačný názor zastává 28 % a téměř třetina (31 %) se necítící být k posouzení dané situace kompetentní.

V červnovém šetření jsme zjišťovali názory občanů na financování politických stran. Největší podporu má financování z členských příspěvků, souhlasilo by s ním 94 % respondentů. Jen o něco menší podporu (87 %) má příjem finančních prostředků od sympatizantů strany. S příspěvky od sponzorů a zájmových skupin souhlasí 71 % dotázaných, většina lidí (58 %) podporuje i příjmy z vlastního podnikání stran.

V rámci červnového výzkumu se CVVM zaměřilo na postoje dotázaných k politickým stranám a jejich roli ve společnosti. Součástí šetření byly dva rozsáhlé bloky výroků, k nimž se dotázaní jednotlivě vyjadřovali zda s nimi souhlasí či nikoli. Další dvě otázky byly zaměřeny na problematiku vnitřní plurality politických stran. Ze srovnání získaných výsledků vyplývá jistá diskrepance v názorech veřejnosti: Na straně jedné se většina dotázaných (67%) domnívá, že strany by měly být vnitřně názorově jednotné, na straně druhé je ovšem většina respondentů (59%) taktéž přesvědčena, že poslanci by měli hlasovat podle vlastního názoru a nikoli podle toho, jaká existuje dohoda uvnitř strany.