Ve všech třech zemích vysoce převažují kritická hodnocení aktuální ekonomické situace státu. Nejmenší nespokojenost byla přitom zjištěna v Maďarsku (31 % „špatná“), největší v Polsku (64 % „špatná“). Mínění české veřejnosti se nachází mezi nimi - 7 % respondentů považuje situaci ČR za dobrou, 49 % za špatnou, podle 43 % je „ani dobrá, ani špatná“. Ve vyhlídkách na nejbližší hospodářský vývoj se nejskeptičtěji projevují obyvatelé ČR.

Na čele žebříčku je nadále Stanislav Gross (72% důvěřujících), za ním se umístili ministři Tvrdík (60%) a Buzková (59%). Na dalších místech jsou premiér Špidla a prezident Havel (shodně 54%). K hranici 50ti % se výrazně přiblížili předseda Senátu Petr Pithart a ministr Dostál (oba 48%).

Při porovnání s výsledky z listopadu resp. září 2002 výrazně narostl počet důvěřujících v případě Mirka Topolánka (+15%ních bodů), Václava Havla (+14), Petra Pitharta (+11), ministra financí Bohuslava Sobotky (+9), Václava Klause (+5), a ministrů Mareše, Dostála a Rychetského (všichni shodně +4).

Z našich výzkumů víme, že se tento summit stal nejvýznamnější událostí přelomu listopadu a prosince, ještě v lednu jej mezi nejvýznamnějšími událostmi poslední doby jmenovalo 22 % respondentů tohoto výzkumu. Zajímali jsme se tedy, jak tuto událost lidé hodnotí. Hodnocení této akce převládalo kladné, „rozhodně“ nebo „spíše kladně“ se vyjádřilo 56 % respondentů.

V případě ztráty zaměstnání by lidé podle svých slov většinou (53 %) hledali novou práci s tím, že by se snažili získat přímo nějaké konkrétní zaměstnání, které by bylo v souladu s jejich předem definovanou představou o novém pracovním místě. Asi dvě pětiny dotázaných (42 %) naopak uvedly, že by v takové situaci hledaly jakoukoli práci a zbývajících 5 % v odpovědi na otázku řeklo, že neví.

Prezidentovi důvěřuje 58 % občanů, nedůvěřuje 39%. Důvěra prezidentovi je nejméně od poloviny roku 1999 poměrně stabilní a pravidelně se pohybuje nad hranicí 50%.

Vládě Vladimíra Špidly vyslovilo důvěru 49 % dotázaných, nedůvěřovalo 47 %. Počtvrté zjišťovaná důvěra v koaliční kabinet potvrzuje předchozí šetření a je nadále o poznání vyšší, než důvěra vyslovená odcházející Zemanově vládě v červenci (43%).

U odpovědí na výroky týkající se manželství a partnerství převažovaly liberální odpovědi, u posledních výroků týkajícíh se rodičovství a výchovy dětí, převažovaly naopak názory konzervativní. Nejkontroverznější se ukázala být otázka zabývající se názorem na oprávněnost umělého přerušení těhotenství v případě ohrožení zdraví ženy nebo dítěte.

Určitým problémem při srovnávání reálných dat a ideálu je, že zatímco výzkum pokrývá respondenty ve všech věkových skupinách starších 15ti let, reprodukce se zúčastňují převážně jen lidé ve věku mezi 20 až 35lety. Rozhodující jsou tedy postoje nejmladších respondentů, v našem případě lidé do 30ti let. Tato skupina se také ve svých názorech částečně odlišovala od zbytky dotázaných.

V lednovém šetření CVVM byla použita otázka z mezinárodního výzkumu ISSP, který proběhl v České republice v roce 1999. Cílem bylo zjistit, zda a jak se změnil názor veřejnosti na sexuální vztahy předmanželské, mimomanželské a mezi partnery stejného pohlaví. Nejtolerantněji jsou hodnoceny předmanželské sexuální aktivity, zdaleka ne tak smířlivě jsou hodnoceny mimomanželské sexuální vztahy vdaných žen nebo ženatých mužů.

V představách občanů stále přetrvává na jedné straně obraz muže živitele a na druhé straně ženy starající se o domácnost a děti. Především muž by měl finančně zajišťovat rodinu. Dále jsou činnosti, na kterých by se měli podílet oba partneři, nebo by měly náležet spíše mužům – usilování o profesní kariéru, další vzdělávání, zapojování se do společenských funkcí, iniciativa v intimním životě, koníčky.

Nejvýznamnější událostí začátku roku 2003 se staly povodně, následovaly události spojené s koncem prezidentského mandátu Václava Havla. Na třetím místě je hodnocen jako významný chystaný útok USA a Velké Británie proti Iráku, dále Summit NATO v Praze a vstup České republiky do Evropské unie. S malým odstupem následovaly volby. V lednu vzrostl význam zahraničních politických událostí, a to paradoxně ačkoli se mezi „velké“ zahraničněpolitické události s minimálně 5 % reflexí významu „probojoval“ pouze chystaný útok na Irák.