Odbornost, kvalita, nezávislost

Situace vysokého školství a jeho reforma zejména v oblasti financování je námětem (nejen) politických diskusí. Na rozdíl od diskusí a námětů jsme se však reálné reformy zatím nedočkali. A co si o situaci v českém školství myslí samotní občané? Shrneme-li poznatky o českém vysokém školství, lze konstatovat následující. Přestože mezinárodní srovnání publikovaná například OECD nebo Světovou bankou ukazují, že ČR paří k zemím s nejmenším podílem vysokoškoláků v dospělé populaci a s nejnižším podílem vstupujících na vysoké školy z příslušné věkové skupiny, většina dotázaných se domnívá, že šanci studovat na vysoké škole má u nás dostatečné množství lidí.

Zřejmě proto jsou občané s vysokým školstvím v ČR v zásadě spokojeni a reformy nevyžadují. Přitom ale připouští, že v přístupu k vysokoškolskému vzdělání u nás neplatí princip rovnosti šancí, protože jsou zvýhodněny děti vysokoškoláků, případně bohatých lidí se známostmi. Zavedení školného v některé ze sociálně únosných forem (tj. školné s možností půjčky nebo školné splácené až po ukončení studií) podporuje zhruba polovina populace (49 %), bezplatné studium na VŠ preferují dvě pětiny populace, zhruba 10 % lidí nemá na tuto věc názor. Případné zavedení finanční spoluúčasti studentů je vnímáno spíše jako pozitivní krok, který by umožnil nárůst počtu studentů a zvýšení jejich odpovědnosti. Poměrně velkou částí veřejnosti je ovšem finanční spoluúčast vnímána jako možná překážka studia pro studenty z rodin s nízkými příjmy.