Jen podle 29 % dotázaných se vláda o sociální situaci občanů stará přiměřeným způsobem, zatímco podle dvou třetin (65 %) respondentů je starostlivost vlády nedostatečná a 4 % ji naopak vnímají jako přílišnou. Názory na sociální péči vlády o rodiny s dětmi pak vyznívají ještě o něco méně příznivě, když za přiměřenou ji označila jen necelá čtvrtina (24 %) oslovených, 71 % se o ní vyjádřilo jako o nedostatečné a 2 % ji mají za přehnanou.

Podle posledního šetření CVVM je více než polovina ekonomicky aktivních občanů se svou prací spokojena. Další dvě pětiny respondentů uvádějí, že s prací jsou tak napůl spokojeny, napůl nespokojeny. Nespokojenost s prací vyjádřilo pouze 6 % dotázaných. Spokojenost s prací je odlišná u osob pracujících v zaměstnaneckém poměru a podnikatelů či živnostníků – s prací jsou spokojeny tři čtvrtiny podnikatelů či živnostníků, ale jen polovina občanů pracujících v zaměstnaneckém poměru.

V únorovém šetření se CVVM SoÚ AV ČR mimo jiné zaměřilo na názory občanů na působení Charty 77. Dotázaným byly stejně jako v roce 1993 položeny dvě uzavřené otázky. První mapovala obecné hodnocení činnosti Charty 77, druhá se zaměřila na názory na to, co bylo důvodem podepisování tohoto dokumentu.

28 % respondentů se domnívá, že Charta 77 připravovala zánik komunistického režimu, bezmála třetina (31 %) má za to, že svou činností nic neovlivnila, 3 % se domnívají, že ohrožovala ostatní občany a 38 % nedokáže činnost Charty 77 vůbec posoudit (není bez zajímavosti, že v roce 1993 šlo o 51 %).

V únoru 2004 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotilo 29 % dotázaných, 48 % ji označilo za "ani dobrou, ani špatnou" a 22 % se o ní vyjádřilo jako o špatné. 5 % občanů považuje svoji domácnost za bohatou, 28 % ji označuje jako poměrně či dokonce velmi chudou a dvě třetiny ji ohodnotí jako ani bohatou, ani chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 59 % respondentů, 37 % dotázaných se naopak vyjádřilo v tom smyslu, že s rozpočtem jejich domácnost vychází více či méně snadno.

Nespokojenost se současným stavem převažuje ve všech sledovaných oblastech nad spokojeností, pouze s výjimkou vstupu České republiky do Evropské unie. Největší nespokojenost panuje se současným stavem nezaměstnanosti. Více jak čtyři pětiny dotázaných je nespokojeno a polovina českých občanů je se současným stavem nezaměstnanosti dokonce velmi nespokojena. Tři čtvrtiny respondentů vyjádřily rovněž nespokojenost se stavem korupce v naší zemi a zhruba 6 z 10 obyvatel ČR hodnotilo negativně také fungování českého hospodářství a úroveň sociálních jistot.

V únorovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR obšírně věnovalo problematice postavení prezidenta ČR. Všech respondentů jsme se nejprve zeptali na to, jaký způsob volby prezidenta je podle jejich mínění nejvhodnější pro Českou republiku.

U veřejnosti jako celku i u všech významně zastoupených dílčích skupin populace je nejčastějším názorem, že prezidenta republiky by měli volit všichni voliči.

Pokud jde o to, s kým by prezident ve své funkci měl nebo neměl navazovat přímé kontakty, veřejnost jako bezproblémové vnímá především kontakty s občany obecně (91 % ano, 7 % ne) nebo – v menší míře – se sociálně slabšími skupinami populace (67 % ano, 25 % ne). V politické sféře pak zřetelně převažující souhlas provázel přímé styky se stranami vládní koalice (72 % ano, 23 % ne), s nejsilnější politickou stranou (63 % ano, 31 % ne) nebo s opozičními stranami zastoupenými v parlamentu (61 % ano, 32 % ne), ale už nikoli kontakty s mimoparlamentní opozicí (40 % ano, 50 % ne) či se stranou politicky nejbližší prezidentově osobě (33 % ano, 59 % ne).

V rámci únorového šetření CVVM jsme věnovali pozornost názorům českých občanů na práci prezidenta republiky a na jeho pravomoci. Nejprve nás zajímalo, čemu by se měl podle občanů věnovat prezident především. Jednalo se o otevřenou otázku (bez nabídky odpovědí) a respondenti měli možnost uvést až tři oblasti, které by podle jejich názoru měly být pro prezidenta republiky prioritní.

V únorovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se čeští občané mimo jiné vyjadřovali k volbám do Evropského parlamentu. Nejprve jsme se respondentů zeptali, zda se těchto voleb chtějí zúčastnit.

Ochotu zúčastnit se voleb do Evropského parlamentu deklarovalo v únoru 2004 60 % českých občanů. Naopak čtvrtina českých voličů (26 %) se voleb zúčastnit nechce.

Česká veřejnost v naprosté většině odmítá nasazení českých vojáků do bojů v Afghánistánu, když podporu tomuto kroku vyjádřila necelá pětina (17 %) dotázaných, zatímco proti se vyslovily tři čtvrtiny (75 %) respondentů. Odpor vůči vyslání české speciální jednotky do Afghánistánu přitom jednoznačně převažuje mezi stoupenci všech politických stran, přičemž nejsilněji svůj nesouhlas dávali najevo voliči KSČM (90 % proti, 7 % pro), po nichž v pořadí podle intenzity nesouhlasu následovali stoupenci ČSSD (78 % proti, 14 % pro), KDU-ČSL (73 % proti, 23 % pro) a ODS (70 % proti, 24 % pro).