Na čele žebříčku je nadále Stanislav Gross (66% důvěřujících), za ním se umístili prezident Václav Klaus (60%) a ministři Tvrdík (54%) a Buzková (52%). Hranici 50%ní důvěry dále překročil pouze exprezident Havel (52%).\r\nV porovnání s výsledky z ledna 2003 výrazně narostl počet důvěřujících v případě prezidenta Klause (+25%ních bodů), dále u předsedy ODS Topolánka (+7), a u ministrů Šimonovského a Škromacha (shodně +5).

V dubnovém šetření jsme již tradičně zjišťovali důvěru obyvatelstva jednotlivým ústavním institucím. Z výsledků vyplývá, že prezidentovi důvěřuje 64% dotázaných, vládě 40%, Poslanecké sněmovně 32% a Senátu 24%. Důvěru v krajská zastupitelstva vyjádřilo 40%, v obecní zastupitelstva pak 63% respondentů.

Všem respondentům s volebním právem jsme tradičně položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Na otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

Samotný útok na Irák v první polovině dubna podporovalo 24 % obyvatel ČR, zatímco 70 % s ním nesouhlasilo. Zároveň s tím však útok na Irák bez mandátu RB OSN označilo za přijatelný jen 16 % dotázaných, zatímco 77 % k němu vyjádřilo postoj opačný. Stoupenci vojenské akce proti Iráku jako důvod svého postoje nejčastěji uváděli potřebu odstranění Saddámova režimu (29 %), potřebu boje proti terorismu (23 %), potřebu zajištění světové bezpečnosti (14 %), nevyhnutelnost nebo oprávněnost vojenského řešení problémů s Irákem (9 %) či potřebu eliminace iráckých zbraní hromadného ničení (7 %).

Největší důvěru lidé vkládají do osob, které znají (88 % respondentů důvěřuje většině z nich). Více než polovina respondentů (54 %) míní, že lze věřit většině lidí v naší zemi; asi dvě pětiny jsou ale přesvědčeny o opaku. Jako důvěryhodné se dotázaným zpravidla jeví naše sdělovací prostředky (62 %) a dále armáda (55 %). Převážná část má důvěru k policii (53 %), nevěří jí 43 %.

Předmanželské sexuální aktivity jsou českou veřejností hodnoceny velice tolerantně, téměř 50 % respondentů se domnívá, že takové vztahy jsou většinou dobré a dalších 33 % je považuje za vždy dobré. Proti „sexu před svatbou“ se vyslovilo dohromady (většinou a vždy špatné) přibližně 11 % dotázaných.

Naopak postoj k nevěre v manželství zdaleka tak tolerantní není, za vždy špatnou ji označilo 34 % a za většinou špatnou 48 % respondentů.

V březnu 2003 69 % občanů hodnotilo životní úroveň své domácnosti jako dobrou, zatímco 29 % ji označilo za špatnou. Materiální životní podmínky svých domácností 35 % dotázaných puvažuje za dobré, 45 % se o nich vyjádřilo jako o "ani dobrých, ani špatných" a 19 % je prohlásilo za špatné. Vnímání životní úrovně i materiálních životních podmínek se zlepšuje s rostoucím příjmem a se zvyšujícím se stupněm dokončeného vzdělání respondenta.

Se svým osobním životem dnes více než polovina respondentů vyslovuje spokojenost (56 %), 29 % je "ani spokojeno, ani nespokojeno" a u 14 % převažuje nespokojenost. Toto hodnocení se v průběhu posledních pěti let mění jen minimálně. Šetření se zabývalo i rozšířením optimismu a skepse v pohledu na vlastní budoucnost respondenta a jeho nejbližších, na budoucnost obyvatel ČR a lidstva celkově.

CVVM SOÚ AV ČR se ve svém pravidelném březnovém šetření mimo jiné zaměřilo na názory občanů ohledně výše trestů za některé vybrané trestné činy, dále na mínění, do jaké míry jsou soudně udělované tresty adekvátní a v neposlední řadě také na otázku, zda má existovat trest smrti.

Tresty udělované soudy považujeme spíše za nedostatečné, zejména v případě násilné trestné činnosti.

Jaký je obraz struktury kriminality v očích české veřejnosti? Odpovídá realitě, nebo je zkreslený působením zpráv v médiích či osobní zkušeností? A jaká je představa o úspěšnosti policie při odhalování některých trestných činů? Je veřejností spíše podceňována či naopak nadhodnocována? To jsou některé otázky, řešené březnovým výzkumem CVVM. Jak se očekávalo, představa o podílu uvedených trestných činů na celkové kriminalitě se od oficiálních údajů poměrně výrazně liší.