Vztahy a životní postoje

V rámci pravidelného výzkumu Naše společnost jsme v březnu 2020 zjišťovali postoje obyvatel České republiky k různým skupinám obyvatel. Tento vztah jsme měřili dvěma způsoby. V prvním případě jsme měřili míru sociální distance otázkou, koho by by dotyčný nechtěl mít z daných skupin lidí za sousedy.

V druhém případě jsme zjišťovali představu o mínění ostatních lidí, tedy nakolik jsou lidé v České republice tolerantní nebo netolerantní vůči těmto skupinám obyvatel. První otázka se klade každý rok, druhá otázka byla naposled položena v roce 2014. Oproti minulým šetřením byla skupina lidí s jiným náboženským přesvědčením (první dotazovaná skupina) nahrazena křesťany a muslimy.

V březnu 2020 byl v rámci pravidelných šetření Naše společnost zkoumán vztah veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v České republice. Do šetření bylo zahrnuto celkem 14 národností žijících v naší zemi včetně Čechů, kteří v tomto případě slouží jako referenční skupina. Respondenti své sympatie či antipatie vyjadřovali pomocí pětibodové škály, na které bod 1 znamenal „velmi sympatičtí“, 2 „spíše sympatičtí“, 3 „ani sympatičtí, ani nesympatičtí“, 4 „spíše nesympatičtí“ a 5 „velmi nesympatičtí“.

Za nejsympatičtější jsou vedle Čechů považováni Slováci (více než čtyři pětiny dotázaných uvedly odpověď "velmi" nebo "spíše sympatičtí“).

 Největší antipatie vyvolávají Romové a Arabové – okolo 70 % dotázaných uvedlo odpovědi "spíše" či "velmi nesympatičtí".

V březnu 2020 se Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR v rámci svého pravidelného šetření zabývalo postojem české společnosti k otázce, zda by se cizinci žijící v České republice měli nebo neměli přizpůsobit našim životním zvyklostem. Kromě toho byla položena otázka na hodnocení
důležitosti okolností, které ovlivňují přijetí cizinců.

V březnu 2020 Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR v rámci svého pravidelného šetření zkoumalo názory české veřejnosti na cizince dlouhodobě či trvale žijící v České republice. Konkrétně byly zjišťovány názory na množství cizinců žijících v ČR, zda a za jakým účelem by měl být pobyt cizinců v ČR umožněn.

V rámci svého únorového šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR podrobně zaměřilo na názory českých občanů na role mužů a žen v rodině.

V rámci únorového výzkumu se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR podrobněji zaměřilo na téma partnerství, manželství a rodičovství. Zkoumány byly názory na optimální počet dětí v rodině, ideální věk mužů a žen při narození prvního dítěte a další postoje, jež s rodičovstvím a partnerským soužitím souvisejí.

Přibližně dvě třetiny českých občanů (66 %) vidí ideál v modelu dvoudětné rodiny, rodinu s více potomky preferuje necelá čtvrtina (23 %) občanů a necelé desetině (7 %) se nejvíce zamlouvají rodiny s jedináčky.

Součástí říjnového šetření CVVM byl i blok otázek věnovaný vztahu českých občanů k místu, kde žijí. Všech respondentů jsme se zeptali, jak blízký vztah mají ke své čtvrti či vesnici, ke svému městu, k regionu, ve kterém žijí, ke kraji, k České republice a k Evropě.

V říjnovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR zabývalo aktuálně velmi diskutovaným tématem, kterým je změna klimatu na Zemi. Zajímalo nás, co si o tomto tématu myslí česká veřejnost. Konkrétně jsme zjišťovali, jestli se čeští občané zajímají o problematiku změny klimatu, zda podle jejich názoru ke změně klimatu na Zemi vůbec dochází a případně čím je tato změna způsobena, jestli sami cítí za změnu klimatu osobní zodpovědnost a zda si myslí, že vlastními aktivitami mohou přispět ke zmírnění změny klimatu. Jedna z otázek se týkala i názoru dotázaných na pravděpodobnost zavedení včasných opatření ke zmírnění změny klimatu u dostatečného počtu zemí. Na závěr nás zajímalo, zda se respondenti obávají dopadů změny klimatu a jestli podle nich bude mít změna klimatu nějaký dopad na ČR.

Postoje občanů související s českou historií mapovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění ve svém říjnovém šetření. Nejdříve nás zajímalo, koho Češi považují za největší českou osobnost, a dále také, kterou z uvedených historických epoch by označili za vrcholné období našich dějin. Podobně pak v souvislosti s 20. stoletím měli respondenti jmenovat tři události od konce první světové války, které jsou v jejich očích pro český národ nejvýznamnější. Naposledy byly otázky položeny v roce 2013 a předtím ještě v roce 2007.

Součástí říjnového šetření CVVM byl i blok otázek věnovaný vztahu českých občanů k České republice. Všech respondentů jsme se zeptali, z jakých důvodů jsou hrdí na to, že jsou občany České republiky a z jakých důvodů naopak na české občanství nejsou hrdí.