Vařit velký výběr jídel umí v České republice 45 % lidí ve věku nad 15 let. Naopak 27 % respondentů přiznalo, že vařit neumí vůbec. V naší společnosti je přibližně 19 % domácností, ve kterých se oba partneři při vaření střídají. V domácnostech vaří převážně ženy, samy to přiznávají v 67 % případů. Od matky a od prarodičů se učily vařit častěji ženy než muži, od otce se učily vařit častěji muži než ženy.

Alespoň několikrát do týdne se vaří v 9 z 10 domácností, pouze 8 % respondentů uvedlo, že v domácnosti vaří několikrát měsíčně či méně často. Alespoň několikrát do měsíce se v restauracích stravují ¾ obyvatel, přitom každý pátý udává, že jejich rodina v restauracích nejí vůbec. S ohledem na správné stravování není úplně potěšující, že 5 % Čechů nesnídá a stejný počet neobědvá.

V rámci květnového výzkumu se CVVM zaměřilo na téma tradiční české kuchyně. Součástí šetření byl blok otázek věnovaný tomu, která tradiční regionální jídla dotázaní znají a zda je sami vaří. Z výsledků výzkumu vyplývá, že za regionální jídla lidé nejčastěji považují bramborák, bramborové placky, kulajdu, kyselo, koláče a guláš, přičemž tato jídla také nejčastěji ve své domácnosti vaří.

Mezi suroviny, které si čeští občané nejčastěji spojují s tradiční českou kuchyní, patří brambory, zelí a tvaroh. Z typicky českých jídel ochutnali prakticky všichni respondenti kynuté knedlíky, oukrop (česnečku) a cmundu (bramborák). Tyto pokrmy ve své vlastní domácnosti připravují více jak tři čtvrtiny dotázaných. Nejméně často znají respondenti jidáše. Ty měla zatím příležitost ochutnat jen necelá polovina české populace.

Z výsledků květnového výzkumu vyplynulo, že pod pojmem "tradiční česká kuchyně" si lidé vybaví především pokrm vepřová - knedlík – zelí. Další si jej spojují se svíčkovou a část s vepřovým řízkem či s gulášem. Relativně častá je i asociace se sladkými jídly - s ovocnými knedlíky a s plněnými buchtami. Z jiných pokrmů je jako reprezentant tradiční české kuchyně vnímán např.

Dodržování tradic a lidových zvyků za důležité považují dvě třetiny občanů (66 %), zatímco přibližně tři lidé z deseti (31 %) mají názor opačný. Bez ohledu na to 99 % domácností tradice a zvyky alespoň v některých případech dodržuje. Pokud jde o tradiční jídla spojovaná s některými konkrétními svátečními příležitostmi, téměř ve všech domácnostech (96 %) je tradiční menu připravováno v souvislosti se Štědrým dnem, ve dvou třetinách na Velikonoce a v polovině na Nový rok.

V rámci populace starší 15 let bylo v první polovině roku 2003 44,2 % lidí ekonomicky neaktivních, přičemž největší část z nich tvořili důchodci (23,7 %) následovaní studenty a učni (12,3 %). Podíl nezaměstnaných činil 4,8 %, ženy v domácnosti či na mateřské dovolené představovaly 3,4 %. Mezi ekonomicky aktivními (55,8 %) bylo 8,4 % podnikatelů či osob samostatně výdělečně činných, 10,4 % vysoce kvalifikovaných, odborných pracovníků, případně vedoucích pracovníků, 9,9 % středně odborných pracovníků, 13,1 % provozních pracovníků či řadových úředníků, 8,4 % kvalifikovaných dělníků a 5,6 % nekvalifikovaných dělníků nebo fyzicky pracujících zemědělců.

Na dotaz "Pracoval jste již v zahraničí?"odpověděla kladně jen 4,4 % respondentů ve věku od 18 let. Poslední pracovní pobyt byl podle vyjádření asi pětiny z nich organizován v rámci mezistátní dohody. Ostatní jej charakterizovali jako denní nebo týdenní dojíždění za prací nebo sezónní zaměstnání v trvání nejvýše tří měsíců v roce, respektive práci organizovanou jiným způsobem.

Jak ukazují výsledky našeho výzkumu, uvažuje v současné době o práci v cizině 6 % českých občanů, téměř polovina z nich jsou mladí lidé ve věku mezi 15 a 19 lety, z hlediska profesního zařazení převažují studenti. O práci v cizině častěji uvažují dvakrát častěji muži než ženy, dále lidé, kteří nemají nezaopatřené děti, respondenti žijící bez partnera a lidé svobodní.

V rámci populace starší 15 let, u níž eventualita nezaměstnanosti vůbec připadala v úvahu, zažila po roce 1989 nezaměstnanost plná čtvrtina lidí (26 %), přičemž 9 % se bez práce ocitlo opakovaně. Výrazně nejčastěji zkušenost s nezaměstnaností přitom zaznamenávali lidé se základním vzděláním (43 %), naopak mezi vysokoškoláky byl podíl těch, kdo se někdy ocitli bez práce, poměrně nízký (9 %).