V lednovém šetření jsme položili několik otázek týkajících se problematiky dluhů a zadlužení. Zjišťován byl kromě jiného jednak názor na míru zadlužení běžných občanů ČR, jednak názor na míru zadlužení České republiky jako státu. Vzhledem k oběma těmto oblastem pak byla dotázaným položena otázka, zda současná míra zadlužení země i občanů představuje problém z pohledu české veřejnosti.

Přibližně dvě třetiny občanů pokládají míru zadlužení obyvatelstva za vysokou, u státu to jsou tři pětiny dotázaných.

Sedm z deseti Čechů vnímá jako závažný problém míru zadlužení běžných občanů ČR, více než tři pětiny si totéž myslí o míře zadlužení státu.

Lednový výzkum CVVM se zabýval problematikou pohybu cenové hladiny, respektive míry inflace.

Více než dvě pětiny (44 %) českých občanů jsou toho názoru, že jejich reálné příjmy jsou nižší v porovnání s uplynulým rokem. Další přibližně dvě pětiny (43 %) hodnotí svoje reálné příjmy jako zhruba stejné a jen o málo více než desetina (12 %) hodnotí svoje reálné příjmy jako vyšší oproti minulému roku.

64 % české veřejnosti očekává nárůst inflace. Jedná se o 12 procentních bodů více respondentů než v loňskému výzkumu z ledna 2019 a pesimismus se tak v tomto směru stabilně zvyšuje již od roku 2016, kdy byl zaznamenán nejlepší výsledek za celou dobu realizace srovnatelných měření od roku 2007.

V šetření realizovaném v únoru 2020 CVVM tradičně zjišťovalo podporu politických stran ve veřejnosti a ochotu zúčastnit se parlamentních voleb. V tiskové zprávě jsou publikovány dva odlišné typy informací: volební model a stranické preference.

Volební model naznačuje předpokládané výsledky hypotetických voleb do Poslanecké sněmovny PČR v období konání výzkumu.

Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

Do svého lednového šetření zařadilo Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR sadu otázek týkajících se postojů českých občanů k demonstracím obecně a poté specificky k demonstracím, které pořádá spolek Milion chvilek pro demokracii. Na úvod celého bloku jsme všem respondentům položili otázku, zda podle jejich názoru je, nebo není důležité vyjadřovat svůj názor účastí na demonstracích.

V lednovém šetření CVVM SOÚ AV ČR položilo všem dotázaným dvě otázky týkající se hodnocení materiálních životních podmínek jejich domácností a očekávání vývoje těchto podmínek v tomto roce.

Více než polovina (55 %) Čechů hodnotí materiální životní podmínky svých domácností jako dobré, 12 % je pokládá za špatné a 33 % za „ani dobré, ani špatné“.

Hodnocení materiálních životních podmínek vlastní domácnosti se oproti červnu 2019 mírně zlepšilo, když vzrostl podíl těch, kdo je hodnotí jako dobré, o 4 procentní body na své nové maximum od roku 1999, což se ale promítlo jen do poklesu podílu neutrálního hodnocení „ani dobré, ani špatné“.

Nadpoloviční (54 %) většina Čechů se domnívá, že v tomto roce se materiální životní podmínky jejich domácností nezmění, necelá pětina (19 %) očekává zlepšení a téměř čtvrtina (24 %) předpokládá zhoršení, což je o 7 procentních bodů více než při posledním měření v červnu 2019.

V lednovém šetření CVVM SOÚ AV ČR položilo všem dotázaným tři otázky týkající se hodnocení současné ekonomické situace v ČR, očekávání vývoje ekonomické situace v tomto roce a hodnocení životní úrovně jejich domácností.

51 % občanů hodnotí současnou ekonomickou situaci ČR jako dobrou, 13 % ji vnímá jako špatnou a 35 % ji pokládá za „ani dobrou, ani špatnou“.

13 % české veřejnosti očekává zlepšení ekonomické situace, 48 % předpokládá setrvalý stav a 34 % počítá se zhoršením.

Necelé tři pětiny (57 %) české veřejnosti hodnotí životní úroveň své domácnosti jako dobrou, třetina (33 %) ji pokládá za „ani dobrou, ani špatnou“ a 10 % ji vnímá jako špatnou.

V lednovém šetření Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i. zjišťovalo, jaký je postoj občanů k ústavním pravomocím prezidenta republiky. Tématem otázek byl jak obecný názor na rozsah ústavních pravomocí prezidenta, tak názory na některé konkrétní pravomoci, jakými jsou udělování amnestie či milosti nebo zmírňování trestu, zastavování soudního řízení, jmenování a odvolávání rektorů a jmenování profesorů, propůjčování a udělování státních vyznamenání, rozpuštění Poslanecké sněmovny, používání práva veta, jmenování bankovní rady České národní banky a jmenování soudců Ústavního soudu.

V lednovém výzkumu CVVM SOÚ AV ČR byl zařazen blok otázek týkající se úřadu prezidenta České republiky. Respondenti konkrétně vyjadřovali své názory na způsob volby prezidenta, jaká má být dle jejich názoru pozice prezidenta vůči vládě a jak má prezident vládu jmenovat. Další sledovanou oblastí byla i pozice a míra angažovanosti prezidenta v rámci zahraniční politiky, s čímž souvisí i názory na zapojení prezidenta do řešení konkrétních problémů. V neposlední řadě hodnotili i typ osoby, který vidí jako nejvhodnější pro výkon funkce prezidenta.

Přímá volba prezidenta je českou veřejností dlouhodobě vnímána jako nejvhodnější způsob výběru prezidenta a v současnosti ji podporuje většina respondentů (69 %).

Více než dvě pětiny (43 %) české veřejnosti se shodují, že pro výkon funkce prezidenta nezáleží na tom, zda kandidát v současnosti je, byl, či nikdy nebyl zapojen do politiky.

Podle přibližně dvou třetin (64 %) českých občanů by prezident měl jmenovat všechny ministry vlády na základě doporučení budoucího premiéra.

V lednovém šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOU AV ČR, v.v.i., zaměřilo na hodnocení působení Miloše Zemana v prezidentském úřadě.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i., v lednovém šetření zjišťovalo, zda dotázaní důvěřují vybraným politikům. Předložený seznam obsahoval jména 20 čelných představitelů stran zastoupených v Poslanecké sněmovně PČR. Do výzkumu byli zařazeni politici s formálně nejvyššími stranickými funkcemi, tj. všichni předsedové stran a první místopředsedové.

Mezi představiteli parlamentních stran v lednu 2020 občané nejčastěji vyjadřovali důvěru Andreji Babišovi (40 %) a Václavu Klausovi mladšímu (39 %), nejvyšší podíl nedůvěry se objevil v případě Tomia Okamury (64 %).

V porovnání s posledním předchozím výzkumem zřetelně vzrostla důvěra u Marka Výborného (nárůst důvěry o 11 procentních bodů), statisticky významné zvýšení podílu důvěřujících se objevilo i u Víta Rakušana (o 6 procentních bodů), Petra Fialy (o 5 procentních bodů při stejně velkém souběžném poklesu podílu nedůvěřujících), Jana Hamáčka, Markéty Pekarové Adamové a Alexandry Udženiji (u všech shodně o 4 procentní body). V případě Šárky Jelínkové byl zaznamenán pokles podílu nedůvěřujících (o 7 procentních bodů).

Naopak zhoršení ve formě zvýšení podílu nedůvěry a poklesu podílu důvěřujících se oproti poslednímu srovnatelnému šetření objevilo v případě Tomia Okamury (zvýšení podílu nedůvěřujících o 4 procentní body) a u Radima Fialy (pokles podílu důvěřujících o 6 procentních bodů).