Dlouhodobě nejdůvěryhodnější českou ústavní institucí je prezident. V současnosti mu důvěřují bezmála tři čtvrtiny občanů (74 %). Na počátku dubna 2007 vyslovili vládě důvěru tři z deseti obyvatel naší země (30 %). V porovnání s předcházejícím měsícem, tak podíl občanů důvěřujících vládě mírně poklesl. Poslanecké sněmovně v současnosti důvěřuje 23 % občanů, Senátu téměř čtvrtina obyvatel naší země (24 %).

V dubnovém šetření CVVM tradičně zjišťovalo podporu politických stran ve veřejnosti a ochotu zúčastnit se parlamentních voleb. V tiskové zprávě jsou publikovány dva odlišné typy informací: stranické preference a volební model.

Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

Březnové šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se mj. zabývalo otázkami zjišťujícími toleranci české populace vůči některým skupinám lidí. Čechům bylo předloženo 14 různých skupin a u každé z nich se měli vyjádřit, zda by dané osoby nechtěli mít za sousedy. Negativní postoj v souvislosti se sousedstvím převládl v rámci české populace u čtyř uvedených skupin osob.

Centrum pro výzkum veřejného mínění v březnu 2007 zjišťovalo, které aféry v politickém a veřejném životě považují Češi za slučitelné s výkonem politické funkce a které by naopak podle nich měly vést k rezignaci příslušného politika. Nejradikálněji se čeští občané staví k aférám souvisejícím s odsouzením či obviněním politika za trestný čin, a to ať už se vztahuje k výkonu funkce příslušného politika či nikoli – souhlas s rezignací byl v těchto případech téměř jednomyslný.

Z březnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění vyplývá, že o politických tématech diskutují čeští občané nejčastěji s někým z rodiny či přátel. Minimálně jednou v týdnu před uskutečněním výzkumu diskutovalo o politice celá polovina (50 %) dotázaných s rodinným příslušníkem a 53 % dotázaných s přáteli či spolupracovníky. S cizími lidmi debatovalo o politice pouze 7 % a s veřejně činnými osobami 4 % respondentů.

V březnovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění byla českým občanům pokládána otázka týkající se postojů k aférám v politickém a veřejném životě. Největší podíl souhlasných odpovědí zaznamenal názor, že by se mělo o problémech veřejného a politického života informovat (95 %). Vysoká míra souhlasu panuje v české populaci též v souvislosti s tvrzením, že je těžké vyznat se v podobných situacích (86 %).

CVVM Sociologického ústavu AV ČR v březnovém šetření zjišťovalo, zda dotázaní důvěřují vybraným politikům (viz tabulky 1 a 2). Předložený seznam obsahoval jména čtyřiadvaceti čelných představitelů stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Mezi stranickými představiteli získala opět největší důvěru oslovených občanů Vlasta Parkanová (58 %). Na druhém místě pomyslného žebříčku se umístil pražský primátor Pavel Bém (50 % důvěřujících).

Dlouhodobě nejdůvěryhodnější českou ústavní institucí je prezident. V současnosti mu důvěřují bezmála tři čtvrtiny občanů (73 %). Na počátku března 2007 vyslovila vládě důvěru více než třetina obyvatel naší země (34 %). V porovnání s předcházejícím měsícem, tak podíl občanů důvěřujících vládě mírně vzrostl. Poslanecké sněmovně v současnosti důvěřuje 23 % občanů, Senátu čtvrtina obyvatel naší země (25 %).

20 % občanů považuje daně lidí s vysokými příjmy u nás za vysoké, 24 % za přiměřené a 43 % za nízké. Daně lidí s průměrným příjmem jsou necelou polovinou respondentů hodnoceny jako vysoké (47 %) a dvěma pětinami jako přiměřené (42 %), za nízké je označují 2 % dotázaných. Daně lidí s nízkým příjmem vidí dvoutřetinová většina občanů (66 %) jako vysoké, 23 % jako přiměřené a jen 2 % jako nízké.

V březnovém šetření CVVM tradičně zjišťovalo podporu politických stran ve veřejnosti a ochotu zúčastnit se parlamentních voleb. V tiskové zprávě jsou publikovány dva odlišné typy informací: stranické preference a volební model.

Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.