Práce, příjmy, životní úroveň

Červnové šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se zabývalo problematikou nezaměstnanosti. Zajímalo nás nejen to, jakým způsobem hodnotí čeští občané současnou a budoucí úroveň nezaměstnanosti, ale také jejich názory na složitost nalezení nového zaměstnání v případě nezaměstnanosti či pravděpodobnost toho, že oni sami přijdou o zaměstnání. Součástí zprávy je také časové srovnání výsledků s předchozími výzkumy a třídění podle základních sociodemografických charakteristik.

V červnovém šetření zkoumalo CVVM prestiž vybraných povolání u české veřejnosti. Všem respondentům byl předložen seznam šestadvaceti profesí s instrukcí: „Na seznamu jsou uvedena některá povolání. Vyberte povolání, jehož si vážíte nejvíce, a dejte mu 99 bodů. Pak vyberte takové, jehož si vážíte nejméně, a obodujte je číslem 01. Poté postupujte odshora dolů a všem zbývajícím přiřaďte body od 02 do 98 podle osobního uvážení.

Dubnové šetření Centra pro výzkum veřejného mínění zjišťovalo subjektivní pocity Čechů ohledně životní úrovně jejich domácností. První skupina otázek se zaměřovala spíše na obecnější hodnocení, kdy měli čeští občané vyjadřovat, zda považují svou domácnost za chudou či bohatou, zda je pro ně obtížné vyjít se současnou výší příjmů a zda se v průběhu minulého roku musela jejich domácnost potýkat se závažnější finanční tísní.

V dubnovém výzkumu nás mimo jiné zajímalo, jak občané nahlížejí na současný stav některých sociálních podmínek v České republice. Naši tazatelé se tedy respondentů ptali na to, jak by hodnotili situaci v tuzemsku, pokud jde o možnost získání bytu; finanční možnosti k založení rodiny; možnosti mít děti; zabezpečení ve stáří; podmínky života zdravotně postižených; možnost pracovat, být zaměstnán; přístup ke zdravotní péči a možnost přístupu ke vzdělání.

Ze všech zkoumaných podmínek občané hodnotí převážně příznivě pouze stávající možnosti přístupu ke vzdělání (79 % pozitivně, 14 % kriticky) a přístup ke zdravotní péči (65 % / 32 %). U všech ostatních podmínek jednoznačně převažují kritické hlasy, přičemž relativně nejhůře lidé hodnotí možnosti získání bytu (74 % to vnímá kriticky, 21 % pozitivně), finanční podmínky pro zakládání rodin (72 % kriticky, 23 % pozitivně) a zabezpečení ve stáří (71 % kriticky, 17 % pozitivně).

5 % občanů považuje svoji domácnost za "spíše bohatou", zatímco 28 % ji označuje jako poměrně (24 %) či dokonce velmi (4 %) chudou. Téměř dvě třetiny dotázaných (65 %) pak svoji domácnost ohodnotily jako ani bohatou, ani chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 58 % respondentů, 36 % dotázaných se naopak vyjádřilo v tom smyslu, že s rozpočtem jejich domácnost vychází více či méně snadno.

Součástí zářijového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR realizovaného v rámci projektu Naše společnost 2006 byl i blok otázek věnovaný postojům českých občanů k zaměstnání. Prakticky všichni ekonomicky aktivní si přejí mít jisté zaměstnání, které by je bavilo. Jistotu zaměstnání považovalo za „velmi důležitou“ dokonce 84 % respondentů.

Výzkum ukázal, že téměř výsadní pozici má lékařská profese, která se těší vysoké prestiži u naprosté většiny občanů. 45 % respondentů lékaře umístilo na samotný vrchol celého žebříčku 26 vybraných povolání, přičemž průměrné hodnocení lékaře stavělo poměrně výrazně nad vědce či vysokoškolské pedagogy, kteří skončili na druhém a třetím místě.

Dvě třetiny českých pracujících (66 %) jsou ve svém zaměstnání spokojeny. Ani spokojeni, ani nespokojeni se ve svém současném zaměstnání cítí přibližně tři z deseti ekonomicky aktivních Čechů, nespokojenost se svou prací vyjádřilo pouze 5 % ekonomicky aktivních. Přibližně osm z deseti ekonomicky aktivních českých občanů je ve svém zaměstnání spokojeno s využitím svých odborných schopností, se vztahy mezi lidmi na svém pracovišti, se zajímavostí své práce i s délkou své práce, směnností.

Sedm z deseti ekonomicky aktivních českých občanů (69 %) by se v případě ztráty svého současného zaměstnání poohlíželo po konkrétním zaměstnání, ochotu přijmout v této situaci jakoukoliv práci deklarovala jen o málo více než čtvrtina pracujících (28 %). Deklarovaná ochota přijmout v případě ztráty zaměstnání jakoukoliv práci byla v září 2006 nejnižší od roku 2003, kdy byla tato otázka respondentům položena poprvé.