Cílem textu je analyzovat shodu mezi náboženstvím jedince a odhadu jeho náboženství blízkou osobou. Respektive, s jakou přesností jsou rodiče schopni odhadnout víru svých dětí a naopak děti víru svých rodičů. Otázka, kterou si klademe, zní: jaká je shoda představ o (ne)úspěšném přenosu religiozity mezi přímými aktéry (rodič/dítě) v post-socializační fázi. Určení míry spolehlivosti odhadu podle nás naznačuje, zda náboženská socializace funguje. Tento jev nás zajímá proto, jelikož socializaci chápeme nikoli jako jednosměrný a neproblematický proces, ale naopak ji nahlížíme jako výsledek vzájemných, opakujících se interakcí (rodič/dítě) s řadou dalších intervenujících vlivů. Míru spolehlivosti odhadu chápeme v tomto kontextu jako určitý indikátor vypovídající o náboženské socializaci a i kontinuitě náboženské paměti v rodině. V předkládaném textu propojujeme teorii socializace a náboženské paměti, kde využíváme konceptualizaci paměti Jana Assmanna.
Pro analýzy využíváme data KODINA 2015, u kterých můžeme využít jejich specifickou povahu a to, že jedinci z hlavního souboru jsou doplněni dovýběrem jejich blízkých příbuzných. Jinak řečeno, pro potřeby analýzy můžeme utvořit dvojice rodič – dítě, které nám umožňují sledovat námi zvolený cíl.
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: NS17-1_Jaka je spolehlivost odhadu prenosu nabozenstvi.pdf
- DOI: 10.13060/1214438X.2017.1.15.364
- ISSN: 1214-438X
- Rok: 2017
- Vydání: 15
- Svazek: 1
- Strana: 3
- Autoři: Jan Váně, Veronika Hásová
Citace:
Váně, Jan, Veronika Hásová. 2017. "Jaká je spolehlivost odhadu přenosu náboženství mezi rodiči a dětmi?" Naše společnost 15 (1): 3-13.
