Předložená stať má charakter přehledové a úvodní studie, jejímž cílem je především seznámit české sociální vědce a vědkyně s konceptem ekvivalence a metodou blokového modelování v analýze sociálních sítí (social network analysis; SNA). Po úvodním představení základních pojmů SNA, jako uzel a vazba, jejích základních metrik, jako míry centrality či míry koheze sítě, přecházím k pojmům role a pozice a jejich konceptualizaci v rámci SNA coby uskupení uzlů s podobnými vazbami, což vymezuji proti algoritmům pro odhalování kohezivních podskupin uzlů. Následně se dostávám k definici a porovnání dvou nejčastěji užívaných typů ekvivalence – strukturní, která je striktní, ale široce aplikovatelná, a regulární, která je sice volnější, leč její aplikace je omezená.
Strukturní ekvivalence vychází z přísného pojetí podobnosti vazeb a za ekvivalentní uzly považuje pouze takové, které mají stejné vazby ke stejným ostatním uzlům. Regulární ekvivalence má volnější kritéria a lépe koresponduje s teoretickou i intuitivní představou rolí, což je však vykoupeno absencí jednoho unikátního regulárně ekvivalentního řešení v síti a také neschopností dobře zpracovat sítě s neorientovanými vazbami. Regulárně ekvivalentními uzly jsou ty, které mají vazby k dalším vzájemně si ekvivalentním uzlům. Rozdíly mezi těmito definicemi demonstruji na příkladech.
V další části textu se věnuji měření podobností profilů vazeb jednotlivých uzlů (např. korelace a eukleidovské vzdálenosti) a možnému využití standartních statistických technik klastrové analýzy a multidimenzionálního škálování k detekci ekvivalentních tříd uzlů v sítích. Po poukázání na nedostatky těchto technik při zpracování síťových dat představuji blokové modelování jako metodu speciálně určenou pro odhalování rolí a pozic v sítích. Po představení schematického postupu blokového modelování a základních pojmů porovnávám induktivní klasické blokové modelování vhodné především pro explorativní účely a redukci sítě a deduktivně založené generalizované blokové modelování, jež nachází využití při testování hypotéz o její obecnější struktuře. Upozorňuji přitom na přednosti i nedostatky obou těchto přístupů. V souvislosti s tím také představuji uplatnění blokového modelování, které tkví zejména v možnosti zjednodušeně reprezentovat síť, porovnávat strukturní vzorce napříč sítěmi a testovat strukturální teorie.
V následující části ukazuji konkrétní algoritmy pro blokové modelování jak strukturní (CONCOR a Tabu Search optimizace), tak regulární ekvivalence (REGE a Tabu Search optimizace), po čemž se věnuji ověřování adekvátnosti jejich výsledných rozřazování uzlů do pozic pomocí koeficientu eta, modularity Q a korelace ideální blokové a empirické matice sousednosti.
V závěrečné části textu demonstruji celý postup blokového modelování na empirickém příkladu malé sítě s neorientovanými vazbami za použití softwarového nástroje UCINET a to včetně interpretace výsledků. Nakonec reflektuji současné postavení blokového modelování v rámci špičkového výzkumu na poli SNA a odkazuji na další empiricky zaměřené studie, které reprezentují širokou uplatnitelnost a užitečnost poziční analýzy.