Cílem článku na obecné rovině je zhodnocení účasti obyvatel Česka na vybraných typech aktivit podporujících veřejný zájem (mj. účast na veřejném projednávání k některému z místních problémů, účast na dobrovolné akci, účast na finanční sbírce či podpis petice) a na těchto aktivitách jako celku. Na základě rešerše literatury je stanoveno, že pojmy angažovanost a participace jsou vnímány jako synonyma. V teoretické části jsou diskutovány prediktory angažovanosti, přičemž jako stěžejní se jeví dle většiny autorů vzdělání, což se promítlo do formulace první hypotézy (H1): Angažovanost občanů je pozitivně ovlivněna výší jejich dosaženého vzdělání. Naopak v Česku nebyl doposud šířeji řešen vztah životní spokojenosti a angažovanosti, proto je formulována druhá hypotéza (H2): Existuje souvislost mezi životní spokojeností občanů a jejich angažovaností, přičemž aktivnější občané jsou spokojenější.
Jsou použita data z archivu. Výzkumné šetření proběhlo v únoru 2014. Data byla získána metodou face-to-face interview. Vzorek tvořili obyvatelé Česka ve věku 18–64 let, kteří byli vybráni pomocí kvótního výběru. Kromě regionálního rozložení byly uplatněny kvóty pro věk, pohlaví a velikost místa bydliště. S žádostí o rozhovor bylo osloveno 1 903 respondentů vyhovujících kvótám, od kterých bylo získáno 1 327 validních odpovědí. Míra návratnosti činila 70 %.
Za období předchozích pěti let se alespoň jedné ze zjišťovaných aktivit účastnilo 61 % dotázaných. Nejvyšší podíl respondentů se účastnil finanční sbírky (45 %), 27 % dotazovaných podepsalo petici a 25 % respondentů se účastnilo veřejného projednávání. Celková angažovanost respondentů se lišila (testováno pomocí chí-kvadrát testu) v závislosti na úrovni dosaženého vzdělání (χ2 = 48,8; df = 5), věku, typu ekonomické aktivity, socioekonomickém statusu a velikosti místa bydliště.
Pohled na celkovou angažovanost deklarovanou respondenty spojený s pohledem na účast na jednotlivých dotazovaných aktivitách ukazuje, že hlavním diferenciačním faktorem účasti je vzdělání respondentů (potvrzení H1). Vystupuje zejména rozdíl mezi významně aktivnějšími vysokoškolsky vzdělanými osobami na jedné straně a osobami se základním, případně středním vzděláním bez maturity, na straně druhé. Druhým zřetelným diferenciačním faktorem je věk, mladí lidé do 24 let byli významně méně aktivní, naopak významně aktivnější byli třicátníci.
Srovnání průměrů hodnot ze sebehodnotících škál ukazuje, že spokojenější jsou aktivní respondenti (průměrná spokojenost 7,3 na desetibodové stupnici), tedy ti, kteří se dle své výpovědi zúčastnili v posledních pěti letech alespoň jedné akce podporující veřejný zájem. Průměrná spokojenost neangažovaných byla 7,1. Přestože je tento rozdíl statisticky signifikantní (testováno pomocí T-testu pro dva nezávislé výběry) a na základní úrovni potvrdil H2, nelze ho považovat za významný z věcného hlediska. Po substantivním rozdělení respondentů podle spokojenosti na „nespokojené“ (sloučení stupňů 1–4), „neutrální“ (stupně 5 a 6) a „spokojené“ (stupně 7–10) se ale ukazuje, že „nespokojení“ se angažovali v 50 %, „spokojení“ v 63 % případů. Pomocí tabulek se třemi proměnnými byl testován případný vliv třetích proměnných na tuto situaci, ale žádná z kontrolovaných proměnných v tomto vztahu zřejmým způsobem neintervenuje.
Rozdíly v hodnocení jsou dále zřetelnější, pokud je věnována pozornost jednotlivým aktivitám. „Spokojení“ respondenti byli nejaktivnější v případě všech akcí kromě demonstrací a aktivit, které bylo možné uvést v odpovědi „jiné“. Méně spokojení lidé se tedy více účastní akce, kde projevují svůj nesouhlas (demonstrace), což lze vnímat jako potvrzení vlivu životní spokojenosti na účast na veřejných akcích. Spokojenost tedy pozitivně působí na účast na „pozitivně“ zaměřených veřejných akcích.
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: Osoba, Petr. Vliv vzdělání a životní spokojenosti na angažovanost obyvatel Česka..pdf
- ISSN: 1214-438X
- Rok: 2017
- Vydání: 15
- Svazek: 2
- Strana: 15
- Autoři: Petr Osoba
Citace:
Osoba, Petr. 2017. „Vliv vzdělání a životní spokojenosti na angažovanost obyvatel Česka.“ Naše společnost 15 (2): 15-30.
