Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

rád bych ve vší stručnosti představil obsah tohoto čísla.
Díky úvodní odborné stati od Jany Vitíkové se v Naší společnosti po čase (viz článek týkající se Jaderné elektrárny Dukovany v druhém čísle z roku 2017) setkáváme s tématem, které souvisí s oblastí energetiky. I když souvislost z názvu stati není patrná, je sociologicky nesmírně zajímavá a dalekosáhlá. Demolice obcí v minulosti provázely rozšiřování těžby hnědého uhlí v ČR,
jehož spalování v naší zemi od 60. let minulého století bylo a stále ještě je hlavním způsobem výroby elektřiny (a druhotně někdy také tepla). Spalování uhlí bylo politicky přijato jako cesta k zajištění elektřiny pro technologická zařízení všeho druhu, jejichž užívání dnes pokládáme za samozřejmost. Negativní environmentální a sociální důsledky této cesty jsou až příliš dobře
známy. Historicky orientovaná stať Jany Vitíkové přispívá k porozumění oné kapitoly našich národních dějin, během níž obce i města padla za oběť procesu industrializace, a ukazuje, jak přitom tehdejší komunistický režim využíval televize a tisku k manipulaci názorů obyvatelstva.

Druhá stať od autorek Ireny Kučerové, Pavlíny Skládané a Zuzany Strnadové spadá do oblasti dopravní sociologie. Ta je možná neprávem chápána jako relativně dosti specializované odvětví sociologie, přestože doprava je tak výrazným fenoménem života v soudobých společnostech.
Autorky se věnují problému neoprávněných vstupů do prostoru dráhy vlaků neboli tzv. železničnímu trespassingu. Výzkum, který realizovaly, se zaměřil na cílovou skupinu starších dětí a mládeže. Přináší poznatky, jež jsou cenné pro vytváření vzdělávacích postupů k zamezení nežádoucích vstupů do dráhy.

Třetí stať k metodologii sociálního výzkumu otevírá téma, které je nejen v české sociologii relativně mladé. Spolu s tím, jak si společnosti během posledních tří desetiletí zvykly na soužití s internetem, se objevuje a sílí potřeba zachovat pestrost bezbřehého a pomíjivého obsahu webových stránek pro budoucí výzkum. Takovýmto virtuálním záznamem o vyvíjejících se společnostech a způsobech komunikace se stávají pozvolna vznikající webové archivy. Autorský tým Matouše Pilnáčka, Paulíny Tabery a Martina Vávry uvádí čtenáře do tohoto zatím málo probádaného výzkumného rozhraní. Jejich stať se z perspektivy sociálních věd zabývá dvěma okruhy problémů: jednak obtížemi, které vyvstávají v souvislosti s vytvářením webových archivů a mají vliv na možnosti interpretace archivovaných dat, jednak technickými, právními a etickými omezeními v přístupu k datům.

Děkuji všem, kdo se podíleli na přípravě tohoto čísla, a přeji zajímavou četbu.

Martin Ďurďovič,
šéfredaktor

• Celá tisková zpráva ke stažení zde: 2019-01_naše-společnost_editorial.pdf