Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

rád bych ve vší stručnosti představil obsah tohoto čísla.
Díky úvodní odborné stati od Jany Vitíkové se v Naší společnosti po čase (viz článek týkající se Jaderné elektrárny Dukovany v druhém čísle z roku 2017) setkáváme s tématem, které souvisí s oblastí energetiky. I když souvislost z názvu stati není patrná, je sociologicky nesmírně zajímavá a dalekosáhlá. Demolice obcí v minulosti provázely rozšiřování těžby hnědého uhlí v ČR, jehož spalování v naší zemi od 60. let minulého století bylo a stále ještě je hlavním způsobem výroby elektřiny (a druhotně někdy také tepla).

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,


rád bych ve vší stručnosti představil obsah tohoto čísla.
Díky úvodní odborné stati od Jany Vitíkové se v Naší společnosti po čase (viz článek týkající se Jaderné elektrárny Dukovany v druhém čísle z roku 2017) setkáváme s tématem, které souvisí s oblastí energetiky. I když souvislost z názvu stati není patrná, je sociologicky nesmírně zajímavá a dalekosáhlá. Demolice obcí v minulosti provázely rozšiřování těžby hnědého uhlí v ČR,
jehož spalování v naší zemi od 60. let minulého století bylo a stále ještě je hlavním způsobem výroby elektřiny (a druhotně někdy také tepla). Spalování uhlí bylo politicky přijato jako cesta k zajištění elektřiny pro technologická zařízení všeho druhu, jejichž užívání dnes pokládáme za samozřejmost. Negativní environmentální a sociální důsledky této cesty jsou až příliš dobře
známy. Historicky orientovaná stať Jany Vitíkové přispívá k porozumění oné kapitoly našich národních dějin, během níž obce i města padla za oběť procesu industrializace, a ukazuje, jak přitom tehdejší komunistický režim využíval televize a tisku k manipulaci názorů obyvatelstva.

Druhá stať od autorek Ireny Kučerové, Pavlíny Skládané a Zuzany Strnadové spadá do oblasti dopravní sociologie. Ta je možná neprávem chápána jako relativně dosti specializované odvětví sociologie, přestože doprava je tak výrazným fenoménem života v soudobých společnostech.
Autorky se věnují problému neoprávněných vstupů do prostoru dráhy vlaků neboli tzv. železničnímu trespassingu. Výzkum, který realizovaly, se zaměřil na cílovou skupinu starších dětí a mládeže. Přináší poznatky, jež jsou cenné pro vytváření vzdělávacích postupů k zamezení nežádoucích vstupů do dráhy.

Třetí stať k metodologii sociálního výzkumu otevírá téma, které je nejen v české sociologii relativně mladé. Spolu s tím, jak si společnosti během posledních tří desetiletí zvykly na soužití s internetem, se objevuje a sílí potřeba zachovat pestrost bezbřehého a pomíjivého obsahu webových stránek pro budoucí výzkum. Takovýmto virtuálním záznamem o vyvíjejících se společnostech a způsobech komunikace se stávají pozvolna vznikající webové archivy. Autorský tým Matouše Pilnáčka, Paulíny Tabery a Martina Vávry uvádí čtenáře do tohoto zatím málo probádaného výzkumného rozhraní. Jejich stať se z perspektivy sociálních věd zabývá dvěma okruhy problémů: jednak obtížemi, které vyvstávají v souvislosti s vytvářením webových archivů a mají vliv na možnosti interpretace archivovaných dat, jednak technickými, právními a etickými omezeními v přístupu k datům.


Děkuji všem, kdo se podíleli na přípravě tohoto čísla, a přeji zajímavou četbu.

Martin Ďurďovič,
šéfredaktor

PANEL4

stante se tazatelem

Chcete se stát aktivními členy CVVM?

Přihlaste se do naší tazatelské sítě a podílejte se na výzkumech, které zná celá země.

loga 06

Sociální sítě

fb logo soutwit logo sou

Odběr novinek

Odebíráte následující zaškrtnuté položky: