Nedávno jsme si v referendu odhlasovali vstup naší země do Evropské unie. Součástí naší smlouvy o přistoupení, se kterou jsme tímto krokem vyslovili souhlas, jsou i jistá přechodná období, která se mimo jiné týkají tzv. volného pohybu pracovníků. Ve státech, které toto přechodné období uplatní, budou tak moci čeští občané pracovat jako dosud jen na základě pracovního povolení.
Již předem ale některé členské státy deklarovaly, že plně uvolní svůj pracovní trh ihned po vstupu České republiky do EU. Jedná se o Velkou Británii, Nizozemí, Švédsko, Dánsko a Irsko. Zároveň se očekává, že svůj pracovní trh pro naše občany ihned po vstupu uvolní také Norsko a Řecko.
Většina členských států EU se v současné době potýká s rostoucími mírami nezaměstnanosti. Celková míra nezaměstnanosti v eurozóně (eurozónu představuje 12 členských států EU, které přijaly euro za svoji oficiální měnu) činila v červnu 2003 8,9 %, což oproti červnu 2002 představuje nárůst o půl procentního bodu. Není se tedy co divit, že se tyto státy snaží ochránit svoje pracovní trhy před pracovníky z ciziny.
Hrozí skutečně Evropě nebezpečí přílivu české pracovní síly? Jak ovlivní vstup naší země do EU zájem českých občanů pracovat mimo území naší vlasti? Budou po odstranění většiny administrativních překážek usilovat o získání práce v zahraničí častěji? I na tuto otázku se pokusím odpovědět pomocí analýzy několika otázek týkajících se zájmu českých občanů o práci v zahraničí, které byly součástí květnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR realizovaného v rámci projektu Naše společnost 2003.
Jaké jsou dosavadní zkušenosti českých občanů s prací v zahraničí? Na dotaz „Pracoval jste již v zahraničí?“ odpovědělo kladně 4 % respondentů starších 15 let (N = 42). Třetina z nich začala v zahraničí pracovat ještě před rokem 1989, zbývající dvě třetiny odjely za prací do ciziny až po změně režimu. U téměř poloviny respondentů, kteří již mají s prací v cizině své zkušenosti, byl jejich zahraniční pobyt uskutečněn v rámci mezistátní dohody (43 %). Ostatní svůj poslední pracovní poměr v cizině charakterizovali jako denní či týdenní dojíždění za prací, sezónní zaměstnání netrvající déle než tři měsíce nebo jako uskutečněný nějakým jiným způsobem.
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: 100012s_Maji cesti obcane.pdf
