České politické strany existují již více než jedno desetiletí a jejich pozice v politickém systému se zdá být stabilní. Jejich pozice bývá málokdy zpochybňována, a když už, tak je nabízeno řešení pouze zdánlivě nepodobné politickým stranám. Tak tomu bylo například v případě občanské iniciativy Děkujeme, odejděte, jejíž někteří představitelé po úspěchu iniciativy u veřejnosti uvažovali o její transformaci v politickou stranu.
Obdobným řešením se postupně stává Sdružení nezávislých kandidátů, které, ač se tváří nestranicky a může být alternativou pro občany nespokojené s politickými stranami, je registrovanou politickou stranou.
Role politických stran se zdá být v české společnosti nezpochybňovaná, ale strany jako celek i jednotlivě jsou terčem permanentní kritiky. To, že existuje vůči stranám jistá distance, naznačuje jak nízká ochota účastnit se stranických aktivit, tak samotná míra členství ve stranách (členem politické strany je přibližně každý padesátý občan). Proto se v následujícím textu pokusím zodpovědět otázku po aktuální míře kritických postojů vůči politickým stranám v české společnosti a v další části vysvětlím obsah těchto postojů.
Antistranictví lze na nejobecnější rovině definovat jako postoj, který je kritický k politickým stranám a odmítá jejich roli v politickém systému. Z povahy antistranictví jako postoje je zřejmá proměnlivost jeho obsahu a závislost na konkrétním kontextu. Samotné odmítnutí role politických stran tak může variovat a klíčovými se stávají otázky po tom, co ještě antistranictvím je a co už nikoli, a také to, jakých dimenzí může antistranictví nabývat.
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: 100015s_Dimenze antistranickych.pdf
