V přednášce Evropa jako komunikační prostor rozvinul sociolog médií Jaroslav Šonka [2006] myšlenku o veřejnosti coby živém organismu, „rezonanční desce polis“. Vzhledem k tomu, že v moderní společnosti bývá taková rezonance nutně většinou zprostředkovaná, již z etymologie slova médium (z lat. prostředek; prostředí; to, co zprostředkovává děj – pozn. aut.
) je jasné, jaké instituce toto zprostředkování obstarávají.
Pokud nějakou událost média nezaznamenají, a nedojde tedy k rezonanci, ve veřejnosti může často vzniknout dojem, že se „nic nestalo“. Na začátku každé úspěšné rezonance, „ozvučení“, stojí důležité jevy, společenským vědcům známé a jimi popisované od druhé poloviny minulého století. Nabízejí se například koncepty „agenda setting“ (model procesu nastolování témat ve veřejném prostoru, jež probíhá současně v interakci tří agend – veřejné, politické a mediální) a „gate keeping“ (gatekeepery, „strážce bran“, rozhodující o výběru témat a událostí, které budou zpracovány na mediální obsahy, popsal jako první v roce 1950 sociolog David Manning White ve studii o editorech regionálních listů v USA).
V této souvislosti upozornil Šonka na existenci menších skupin, než je jedna společná „polis“, menšin, jež se do veřejného prostoru neprosazují snadno a které často selektivní působení médií a reakce veřejnosti vnímají jako nespravedlivé. Na hranicích mezi jednotlivými dílčími veřejnostmi dochází v důsledku neinformovanosti ke vzniku předsudků a konfliktů, čehož využívají populistické a izolacionistické politické směry, které se tyto hranice snaží ještě posílit (mezi „nejtvrdší“ prostředky takového posilování patří omezování svobody projevu, tedy např. i cenzura).
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: 100054s_skodova-verejnost.pdf
