Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
při psaní příspěvků do druhého letošního čísla časopisu Naše společnost si analytici Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR (CVVM) kladli otázky, které sice samozřejmě souvisely především s jejich odborným zaměřením a zájmy, ale které si s vysokou pravděpodobností někdy položil i každý z vás.
Zajímá vás, jaké jsou představy Čechů o ideálním zaměstnání? V prvním článku rubriky Souvislosti na tuto otázku odpovídá Naděžda Čadová, když seznamuje s proměnami subjektivního vnímání zaměstnání a pracovních orientací českých občanů mezi lety 1997 a 2005. Výchozím materiálem pro analýzu vztahu k pracovní sféře ve zmíněném období bylo mezinárodní šetření ISSP (International Social Survey Programme) a k jejím hlavním závěrům patří mj. to, že ekonomicky aktivní Češi touží pracovat jako zaměstnanci na plný pracovní úvazek nejlépe v nějakém malém podniku či organizaci.
Otázku, jak česká veřejnost pohlíží na rozdílech v příjmech, jejichž zřetelný nárůst a širokou diferenciaci jsme zaznamenali po roce 1989, si položil Jan Červenka. Analyzoval tedy výzkumy CVVM z let 2002 a 2005 a dospěl k závěru, že výrazné příjmové rozdíly lidé vnímají spíše jako problém či negativní prvek, který by bylo žádoucí alespoň částečně regulovat prostřednictvím určité redistribuce v rámci daňového systému s progresivní důchodovou daní a sociální politiky. Takové hodnocení lze podle autora přičíst na vrub zejména tomu, že přinejmenším část existujících rozdílů v příjmech postrádá zásluhové opodstatnění a že tyto, často velmi hluboké rozdíly jsou obecně považovány za zcela nespravedlivé.
V České republice se dnes rodí méně dětí než dříve. Stať Gabriely Šamanové je příspěvkem do stále aktuální debaty o základních demografických ukazatelích, zejména právě porodnosti a plodnosti. Výsledky analýzy dat CVVM z let 2003 až 2005 kromě dalšího ukazují, že ačkoli jsou děti v životech naprosté většiny lidí velmi důležité, oproti stavu před rokem 1989 se změnilo tzv. časování realizace plodnosti, a zakládání rodiny se tak posunulo až do věku kolem třicítky. Období vzrůstu počtu narozených dětí, v němž si pořizují děti silné ročníky ze 70. let, je však přechodné, píše autorka. V této souvislosti není bez zajímavosti, že podle většiny Čechů není dobrým řešením nízké porodnosti například umožnit vyššímu počtu cizinců získat v naší zemi státní občanství.
Rubriku Studie otevírá teoretické pojednání Daniela Kunštáta, věnované komparativnímu pojímání konceptů politických stran a zájmových skupin jako institucí zprostředkování zájmů v politickém a šířeji veřejném prostoru. Nejrůznější zájmové skupiny aspirují na pozici „silných hráčů“ též v tuzemské veřejné sféře, a i když se může při zběžném pohledu zdát, že se od politických stran výrazně odlišují, autorova přesvědčivá argumentace podepřená pracemi z oblasti politické teorie nás dovede k tomu, že věcné odlišení politických stran a zájmových skupin coby různých forem institucionalizovaných projevů zájmů je v podstatě velmi obtížné.
Na kampaně jako předvolební „dramata“ odehrávající se v médiích zaměřila svou pozornost Markéta Škodová. Její text nabízí stručnou historii předvolebních kampaní, jejich základní charakteristiky, proměny a souvislost s postavením médií ve veřejném prostoru tak, jak je reflektují společenské vědy. Součástí příspěvku je analýza názorů veřejnosti na předvolební kampaň, tzv. negativní reklamu a další vybrané komunikační aktivity jednotlivých politických stran z května letošního roku. Po komparaci s obsahovou analýzou vybraných českých médií v předvolebním období dospěla autorka k závěru, že silná agenda dvou nejsilnějších politických stran vytlačuje z české mediální krajiny i veřejnosti jako celku agendu ostatních politických subjektů.
Problematiku vědy a vědeckého bádání a její odraz ve veřejném mínění zvolil jako téma pro svou studii Jiří Vinopal, a to nikoli jen proto, že se jedná o téma aktuální kupříkladu proto, že výsledky práce vědců a vědkyň pravidelně publikují nejen odborná, ale i masová média. Slovy autora je aktuálnost tohoto tématu patrná i v souvislosti s neustávajícími debatami týkajícími se vzdělanostní společnosti. Jedním z nejdůležitějších předpokladů prosperity společnosti je totiž rozvoj vzdělání jejích občanů a obecně jejího vědění. Věda a výzkum jsou pak tedy spolu se školstvím fundamentem, na němž může být vzdělanostní společnost budována. A jak hodnotí vědu obecně i vědu českou veřejnost? Mezi její významné požadavky patří například apel na praktickou využitelnost vědy, ale také třeba na větší finanční podporu vědě a výzkumu ze strany státu a mnohé další, které jsou podrobně představeny v textu.
Ačkoli odpovědi na všechny otázky jistě nebyly z hermeneutického, interpretativního hlediska vyčerpávající, představují další z řady kamenů do pestré mozaiky obrazu společnosti, již sociologie a příbuzné obory skládají, aby ji členům společnosti, potažmo veřejnosti, zpětně „vystavily“. Věříme, že studium drobného výseku této „nekonečné mozaiky“ v předkládaném čísle Naší společnosti pro vás bude zajímavé a poskytne vám řadu vodítek pro vlastní otázky i úvahy.
Markéta Škodová
Ukázka citovaní článků z tohoto čísla:
Příjmení, Jméno. 2006. "Název článku". Naše společnost 4 (2): x-x.
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: Nase spolecnost 2006_2.pdf
