Vážení čtenáři, vážené čtenářky,
první letošní číslo časopisu Naše společnost, které právě otvíráte, se po monotematické výhybce vydání předchozího vrací k tradici diverzity a různorodosti témat, disciplín a perspektiv. Aktuální vydání časopisu vám proto nabídne jak studie teoretické, tak empiricky založené, texty založené na kvantitativní i kvalitativní metodice, články vycházející z politologie, sociologie či sociální antropologie, sociální politiky i mediálních studií.
Eva Lebedová se v úvodním článku zabývá mírou stranické polarizace, tj. ideologickou vzdáleností stran v politickém systému. Ve své studii představuje souhrnná data o sebeidentifikaci českých voličů na škále levice-pravice ve výzkumech CVVM za období 1993-2013. V textu se tak např. dozvíte, zda se stranická polarizace v posledních 10 letech snížila, či zvýšila a ve kterých obdobích jsou její výkyvy nejvíce znatelné. Autorka také porovnává vývoj pozic voličů vybraných stran a mimo jiné zjišťuje, že voliči ODS a ČSSD se na škále levice-pravice nyní v průměru umisťují dále od sebe než v 90. letech, přičemž změnu pozoruje především u voličů ČSSD, kteří se postupně vzdalují od politického středu.
Jaroslava Hasmanová Marhánková a Martina Štípková ve svém textu prezentují sondu do žité reality prarodičů, kteří se podílí na péči o svá vnoučata. Studie je založena jak na kvantitativních datech (mapujících reprezentativní vzorek české populace), tak datech kvalitativních (umožňujících detailnější prozkoumání forem vyjednávání péče mezi matkami a babičkami). Článek tak např. ukazuje, že v současné české společnosti funguje (zejména mezi ženami) jakási „generační smlouva“ o zapojení prarodičů do péče o vnoučata, která se vlastně stává implicitní podmínkou úspěšného návratu mladých žen na trh práce. V textu se také dozvíte, jak různorodé mohou být formy prarodičovské péče o vnoučata a co to znamená mít „babičku na telefonu“ nebo třeba „babičku na zážitky“.
Markéta Horáková představuje programy pracovního výcviku a vzdělávání, které se v rychle se měnících ekonomických a sociálních podmínkách stávají čím dál důležitějším nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti. Článek jmenuje celou škálou opatření a politik, které lze pod pojem programů pracovního výcviku a vzdělávání zařadit. Na základě rešerše širokého okruhu teoretických i empirických studií autorka vysvětluje, že i přes specifické komplikace, na které většinou naráží praktická realizace teoretických modelů, v praxi přináší programy pracovního výcviku a vzdělávání řadu pozitivních externalit, a to jak pro zaměstnavatele, tak zaměstnance i společnost jako celek. V textu mimo jiné zjistíte, co se skrývá pod pojmem flexicurity a proč je důležité dbát kromě míry zaměstnanosti také na míru zaměstnatelnosti.
Roman Hájek se z perspektivy mediálních studií věnuje tomu, jaký vliv mají nová média a jejich nové komunikační možnosti na práci žurnalistů, jejich redakční rutiny, normativní předpoklady a výstupy jejich práce. S využitím principů systematického přehledu článků z předních odborných periodik nás autor seznamuje s vývojem metodických přístupů ke zkoumání vlivu nových médií na žurnalistiku během let 2006-2013. Studie na základě empirických dat ukazuje, že i přes zaměření na oblast nových médií se metodika mediálních studií přizpůsobuje novému komunikačnímu prostředí spíše pomalu. Protože článek je přehledně zpracovanou a rozsáhlou rešerší, bude nepochybně přínosným zdrojem informací (nejen) pro ty, kteří se budou zabývat tématem stejným či příbuzným.
Jitka Zalabáková nám v závěru tohoto vydání časopisu připomene konání Sčítání lidu, domů a bytů 2011, a to s ohledem na pojmenovávání, definování, vyjednávání, konstruování a utváření kolektivních identit, konkrétně národnostních a etnických. Cenzus tak autorka ukazuje z perspektivy sociální antropologie nejen jako akt sečtení jednotek předem jasně definovaných kategorií, ale také jako příležitost k vyjednávání toho, které kategorie vůbec mají být sečteny a kdo se do které může, chce a má zařadit. Studie založená na kvantitativní i kvalitativní analýze mediálních textů (v širokém slova smyslu) tak mimo jiné ukazuje, o kterých skupinách se v souvislosti se Sčítáním psalo více než o jiných a že téma cenzu mohlo být spojeno s prosazováním různých zájmů, ať už legitimizace Sčítání nebo vyzdvihování významu některé kolektivní identity.
Závěrem bych ráda poděkovala všem autorům, autorkám, recenzentům a recenzentkám, kteří spolupracovali na přípravě tohoto vydání. Věřím, že každý z vás v něm najde zajímavé a přínosné poznatky, ať už odborné nebo zkrátka obohacující náš pohled na svět.
Za redakci časopisu vám přeji prosluněné letní dny.
Anežka Příběnská,
výkonná redaktorka
Příjmení, Jméno. 2014. „Název článku.“ Naše společnost 12 (1): pp-pp, http://dx.doi.org/10.13060/1214438X.2014.12.1.x.
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: Naše společnost 2014_1.pdf
