Kritika povinného očkování v ČR – charakteristiky rodičů a diskurzivní rámce, které využívají

Československo resp. Česká republika má dlouholetou tradici v oblastech očkování, přičemž míra proočkovanosti v současné době dosahuje 98-99 %. Zákon zároveň ukládá povinnost podrobení se očkování všem jedincům žijícím na území České republiky. Z hlediska zákona je člověk, který odmítá očkování svého dítěte, v pozici občana/ky dopouštějící/ho se přestupku a ohrožující/ho ochranu veřejného zdraví. Přestože je mnoha odborníky/cemi očkování považováno za jeden z největších úspěchů medicíny, ne všichni členové/ky české společnosti nahlížejí na povinné očkování jako na jednoznačné pozitivum. Tento text se zaměřuje na problematiku kritiky očkování v České republice perspektivou rodičů, kteří takovýto postoj zaujímají.

Cílem tohoto textu je představit sociodemografické charakteristiky rodičů, kteří se kriticky staví k očkování, a zároveň diskurzy, které při své argumentaci mobilizují. Text vychází z dotazníkového šetření mezi rodiči, kteří kriticky vystupují vůči praxi očkování. Dotazník byl umístěn na webových stránkách občanského sdružení Rozalio, které představuje nejvýraznější a největší organizaci sdružující rodiče kritické k praxi povinného očkování v ČR. Šetření se zúčastnilo 372 respondentů/tek. Rodiče v dotazníku dostali rovněž prostor vlastními slovy vyjádřit své postoje k očkování a důvody, které je vedly k jeho odmítání či kritice.

Text nejprve představuje sociodemografický profil rodičů, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili. Prezentovaná kvantitativní data nemají reprezentativní charakter a poskytují spíše obecná vodítka k porozumění toho, kdo jsou rodiče kritičtí k očkování. Ukazují, že kritické diskuze nad praxí povinného očkování oslovují především vzdělanější ženy žijící v různých částech České republiky. Jádro analýzy pak představují především odpovědi, které respondenti/ky uváděli u otevřených otázek týkajících se důvodů, které je vedly k odmítnutí/odložení očkování. Na základě opakujících se témat a vzorců argumentace byla sestavena typologie diskurzů kritiky očkování tak, jak ji ve svých odpovědích konstruují samotní rodiče. V rámci analýzy byly identifikovány tři výrazné způsoby, jakými rodiče svůj kritický postoj rámovaly. Nejvýraznější rámcem se stával „biomedicínský diskurz rizika“, který využíval pojmy a principy biomedicíny, nicméně odkláněl se od dominantní interpretace kolektivních výhod očkování a namísto nich zdůrazňoval individuální rizika s ním spojená. Oproti konceptu kolektivní imunity, která se stává pilířem politik plošného očkování a epidemiologických diskurzů, rodiče kladli důraz na nutnost individuálního přístupu a personifikace rizik. Druhý, výrazně méně frekventovaný diskurzivní rámec představoval „diskurz holistického přístupu ke zdraví“. Ten odkazoval především na principy celostní medicíny a roli životního stylu na úkor medicínských zásahů do organismu. Poslední, rovněž méně frekventovaný diskurzivní rámec, jsme nazvaly „aktivistickým diskurzem“. V jeho rámci byla kritika očkování tématizována jako součást kritiky fungování zdravotnického systému a restriktivních zásahů státu do individuálních svobod.

ISSN: 1214-438X
Rok: 2016
Vydání: 14
Svazek: 1
Strana: 3
Autoři: Jaroslava Hasmanová Marhánková, Jitka Skálová
Citace: Hasmanová Marhánková, Jaroslava, Jitka Skálová. 2016. "Kritika povinného očkování v ČR – charakteristiky rodičů a diskurzivní rámce, které využívají." Naše společnost 14 (1): 3-13, http://dx.doi.org/10.13060/1214438X.2016.1.14.268.

PANEL4

stante se tazatelem

Chcete se stát aktivními členy CVVM?

Přihlaste se do naší tazatelské sítě a podílejte se na výzkumech, které zná celá země.

loga 06

Sociální sítě

fb logo soutwit logo sou

Odběr novinek

Odebíráte následující zaškrtnuté položky: