Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
časopis Naše společnost se Vám podruhé dostává do rukou v novém vzhledu. A prozrazuje na sebe, že hodlá zůstat časopisem vícera barev. Oproti minulému číslu, kde byla vyvedena fialově, tentokrát obálka odhaluje další barvu.
Po obsahové stránce zůstáváme u tří odborných statí, jak se stalo zvykem během poslední doby. První z těchto statí pochází z klávesnice Evy Kyselé a jejím tématem je skutečnost, že výsledky výzkumů veřejného mínění bývají využívány politiky a úředníky jako vodítko pro politická rozhodnutí. Autorka se zamýšlí nad složitostí takových otázek, jako je zvýznamňování veřejně diskutovaných témat, hodnocení informovanosti občanů na základě odpovědí v dotaznících či posuzování většinové podpory nějakého politického rozhodnutí u veřejnosti. V návaznosti na to upozorňuje na zjednodušující interpretace výzkumů veřejného mínění a uvažuje o tom, jak by se jim dalo předcházet.
Druhá odborná stať od Antonína Palečka se zabývá významem náboženství při výběru partnera. Autor si klade otázku, zda věřící jedinci spíše upřednostňují věřící protějšky, anebo nikoli, a uvažuje o ní na širším pozadí náboženské homogamie / heterogamie. Opírá se přitom o srovnání kvantitativních dat z výrazně sekularizovaného Česka a ze Slovenska, pro které je naopak příznačný vyšší stupeň religiozity. Data mu umožňují určitým způsobem analyzovat jak subjektivní význam náboženství neboli jeho důležitost při hledání partnera, tak objektivní či ex post význam, který je dán faktickým podílem nábožensky homogamních či heterogamních párů. Text dospívá k pozoruhodným a jistě diskuzi zasluhujícím závěrům. Třeba ke zjištění, že pokud jde o subjektivní význam při výběru partnera, je sdílenému náboženskému přesvědčení v obou zemích přisuzována přibližně stejná míra důležitosti.
Třetí odborná stať spadá do rubriky zaměřené na metodologii sociálního výzkumu. Michaela Šmídová v ní předkládá analýzu postojů většinové populace ČR k Romům. Prověřuje na tomto konkrétním tématu tzv. kontaktní teorii, která tvrdí, že častější kontakt s příslušníky sociálních menšin napomáhá odbourávání předsudečných postojů. Nebudu o jejích zjištěních prozrazovat víc, abych Vás jako čtenáře nepřipravil o pointu článku. Za zmínku ale stojí, že autorka svůj výzkum prezentuje také jako příklad užití smíšeného designu, ve kterém kvalitativní fáze vyplňuje mezery odhalené v datech při fázi kvantitativní.
Doufám, že pro Vás četba tohoto čísla bude podnětná. Děkuji všem, kdo se podíleli na jeho přípravě!
Martin Ďurďovič,
šéfredaktor