Výsledky voleb do Evropského parlamentu v České republice byly jak pro stranické aktéry, tak pro pozorovatele a studenty politiky překvapením, a to jak z hlediska volební účasti, tak z hlediska zisků některých politických stran. Předvolební průzkumy naznačovaly, že by se volební účast měla blížit čtyřiceti procentům, nicméně málokdo očekával účast ve výši 28 %.
S vysokými volební zisky opozičních stran ODS a KSČM se počítalo, nicméně výrazný propad dvou vládních stran (ČSSD a US-DEU) byl překvapením. Zatímco ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 získala více než 30 %, tak ve volbách do Evropského parlamentu získala pouze 8 % se ztrátou 22 % v průběhu dvou let. US-DEU nezískala dokonce žádný mandát v EP, neboť získala necelých 2 % a nedostala se přes volební klauzuli. Naopak křesla v EP získala dvě seskupení, která do té doby ještě nezískaly mandáty v dolní komoře parlamentu, která jsou relativně úspěšná v některých regionech a která se navíc označují za nestranické – Sdružení nezávislých kandidátů-Evropští demokraté a hnutí Nezávislí.
Tyto skutečnosti naznačují, že základní rámec pro uvažování o volbách do EP, který před téměř čtvrt stoletím prezentovali Karlheinz Reif a Hermann Schmitt v podobě modelu národních voleb druhého řádu (second-order national elections) [Reif, Schmitt 1980], by mohl přispět k vysvětlení volebního chování českých voličů. V tomto textu využiji uvedený model pro vysvětlení odlišné volební účasti ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 v České republice. V první části textu představím některé teoretické důvody odlišné volební účasti ve volbách do EP a do PS a s použitím uvedeného modelu předložím hypotézy o volebním chování na individuální úrovni. Ve druhé části zasadím účast při volbách do EP v roce 2004 do kontextu ostatních voleb v ČR a prozkoumám základní odlišnosti ve volební účasti ve volbách do PS v roce 2002 a do EP v roce 2004. V následující části ukáži výsledky empirické analýzy předložených hypotéz, které doplním závěrečnými poznámkami a implikacemi pro další výzkum volebního chování.