Jedním z témat, kterým se CVVM věnuje v rámci výzkumu veřejného mínění, jsou média. Pro tento příspěvek jsme si vybraly tři okruhy otázek z kontinuálních šetření – 1) míra důvěry ve sdělovací prostředky, televizi, noviny a rádia, 2) názory na pravdivost a úplnost informací poskytovaných konkrétními médii, 3) výběr zpravodajských pořadů, četnost sledování zpráv a hodnocení respondentem sledovaných zpravodajských pořadů.
Důvěryhodnost je pro média, jako sociální instituce usilující o pozici autority ve veřejném životě, klíčovým ukazatelem této autority. Důvěra ve sdělovací prostředky byla ve výzkumech CVVM (dříve IVVM) sledována od února 1995 do března 2003. Od října 2002 začala být důvěra zjišťována odděleně pro televizi a noviny a v červnu 2005 byla do výzkumu důvěry v média zařazena také rádia. Ve vývoji důvěry ve sdělovací prostředky byly zaznamenány dva zásadní výkyvy. Z počáteční vysoké hodnoty 72 % důvěřujících v únoru 1995 došlo do února 1996 k sestupu na 63 %. V dalším období se důvěra ve sdělovací prostředky udržovala s menšími odchylkami kolem hranice 66 %. Ke druhému významnému poklesu došlo během krátkého období říjen 2001 – únor 2002, důvěra tehdy spadla opět z vysoké hodnoty 71 % o čtrnáct procentních bodů na „historické“ minimum 56 % důvěřujících. Stěží dnes zpětně zjistíme, co bylo příčinou těchto propadů. V případě toho druhého nabízíme tezi, že veřejnost ztratila důvěru ve sdělovací prostředky kvůli sporu okolo televize Nova, který měl za následek arbitráž mezi nizozemskou firmou CME a Českou republikou. Rozhodnutí, že za finanční ztráty společnosti CME je zodpovědná Česká republika, bylo učiněno v září 2001, tedy těsně předtím, než důvěra ve sdělovací prostředky poklesla.