Paul Lazarsfeld je znám jako tvůrce a velký propagátor analytických výzkumných postupů. Často bývá spojován s kvantitativní metodologií – s postupy statistického zpracování dat, s matematickým modelováním. Neméně důležitou složkou jeho metodologického přínosu byl však důraz na spolupráci nejrůznějších přístupů v celku společenskovědního výzkumu.
Jedním z příkladů této spolupráce byl výzkum nezaměstnané komunity Marienthalu – dělnické kolonie blízko Vídně v Rakousku v době velké hospodářské krize třicátých let dvacátého století.
Na výzkumu spolupracoval se svou první ženou Marií Jahodovou a přítelem Hansem Zeiselem. Na tomto výzkumu je vidět, jak spolupráce metod (založených na porozumění situaci rodin prostřednictvím slohových prací dětí a vyprávění matek s analytickými postupy využívajícími rozbor statistik prodeje v místních obchodech a měření rychlosti chůze obyvatel Marienthalu) umožnila podat věrný obraz nezaměstnané obce.
Druhým příkladem spolupráce analytické a kvalitativní metodologie je kombinace dvou výzkumných nástrojů použitá při hodnocení připravovaných rozhlasových pořadů, ale později také i při jiných příležitostech zejména v komunikačním výzkumu. V první-analytické fázi výzkumné akce, je používán nový výzkumný nástroj, který vytvořili Paul Lazarsfeld a Frank Stanton a dostal jméno „programme analyser“. Ve druhé - kvalitativní fázi zkoumání je prováděno skupinové řízené dotazování - „the focused interview“ , jehož pravidla a postup kodifikoval Lazarsfeldův dlouholetý spolupracovník R.K.Merton.
Jako významně odlišný příklad spolupráce může posloužit Lazarsfeldova kooperace s kritickou sociologií, kdy se jednalo o součinnost dvou zdánlivě nesmiřitelných paradigmat. Od konce třicátých let Paul Lazarsfeld řídil Princeton Radio Project, jehož cílem bylo analyzovat působení tehdy relativně nového masového média - rozhlasu na posluchačské populace. A v rámci tohoto projektu se Lazarsfeld pokusil o spolupráci s představitelem Frankfurtské školy, Theodorem Adornem, při výzkumu hudebního vysílání. Přestože kooperace byla provázena problémy, najdeme v Lazarsfeldově dílně příklad dílčího úspěchu a ukázku konkrétního výsledku součinnosti napříč paradigmaty. Jeden z Lazarsfeldových blízkých spolupracovníků, Eduard Suchman, prokázal analýzou dat získaných od rozhlasových posluchačů vážné hudby, že Adorno má v zásadě pravdu, když tvrdí, že masové médium a hudební vysílání nemohou sami nahradit dlouhodobé seznamování s vážnou hudbou v rodině, koncertních sálech a hudebních školách. [Suchman 1941]
- Celá tisková zpráva ke stažení zde: 100048s_jerabek-lazarsfeld.pdf
