Ostatní

Se svým osobním životem dnes více než polovina respondentů vyslovuje spokojenost (56 %), 29 % je "ani spokojeno, ani nespokojeno" a u 14 % převažuje nespokojenost. Toto hodnocení se v průběhu posledních pěti let mění jen minimálně. Šetření se zabývalo i rozšířením optimismu a skepse v pohledu na vlastní budoucnost respondenta a jeho nejbližších, na budoucnost obyvatel ČR a lidstva celkově.

CVVM SOÚ AV ČR se ve svém pravidelném březnovém šetření mimo jiné zaměřilo na názory občanů ohledně výše trestů za některé vybrané trestné činy, dále na mínění, do jaké míry jsou soudně udělované tresty adekvátní a v neposlední řadě také na otázku, zda má existovat trest smrti.

Tresty udělované soudy považujeme spíše za nedostatečné, zejména v případě násilné trestné činnosti.

Jaký je obraz struktury kriminality v očích české veřejnosti? Odpovídá realitě, nebo je zkreslený působením zpráv v médiích či osobní zkušeností? A jaká je představa o úspěšnosti policie při odhalování některých trestných činů? Je veřejností spíše podceňována či naopak nadhodnocována? To jsou některé otázky, řešené březnovým výzkumem CVVM. Jak se očekávalo, představa o podílu uvedených trestných činů na celkové kriminalitě se od oficiálních údajů poměrně výrazně liší.

S tím, jak se policie stará o pořádek a bezpečí občanů v místě bydliště, je v současnosti 38 % respondentů spokojeno a 21 % nespokojeno. Nejednoznačně, jako "ani spokojen, ani nespokojen" hodnotí činnost policie dalších 38 %. Výzkum dále zjišťoval, nakolik bezpečně se občané cítí ve svém bydlišti a uvnitř svých domovů. Provedená šetření nasvědčují, že pocit bezpečí ve vlastním domově se v průběhu uplynulých pěti let proměnil poměrně málo: většina občanů jej má ve dne i po setmění, přitom po setmění slábne.

Z výsledků šetření vyplynulo, že o něco raději než večerní sledování televizních programů máme odpolední posezení s šálkem dobré kávy nebo čaje, ale že ještě větší potěšení nám přinese to, když od někoho dostaneme nějaký dárek. Ranní vstávání, které je silně proti mysli hlavně mladším generacím, nám celkově vadí méně než čekání na opožděný autobus.

Březnový výzkum se dotkl problému tolerance ve společnosti, pochopení, jaké projevuje různým svým specifickým společenským skupinám. Respondenti byli požádáni, aby vybrali, které z takových skupin by nechtěli mít za sousedy. Z jejich reakcí vyplynulo, že nejrezervovaněji pohlížejí na těžké alkoholiky (86 %) a na lidi užívající drogy (85 %). Často jsou odmítáni občané romského původu (79 %) a lidé s kriminální minulostí (78 %).

Pokud by nyní měli lidé v České republice možnost vybrat si zemi, ve které chtějí žít, zvolili by si v převážné většině Českou republiku. Převažujícím mateřským jazykem je na území České republiky čeština, ostatní jazyky byly ve výzkumu zmiňovány na úrovni statistické chyby. Kromě češtiny, kterou v domácnosti ke komunikaci používá téměř každá rodina, bývá nejčastěji za společný jazyk používána němčina, angličtina a slovenština.

Soužití Romů a ostatních obyvatel je velkou částí veřejnosti vnímáno jako problematické. Zatímco obecně vztahy mezi lidmi v místě svého bydliště za špatné označilo jen 16,4 % dotázaných, v případě soužití Romů s ostatními obyvateli v místě svého bydliště se podobně kriticky vyjádřila polovina (50,5 %) respondentů z těch, kteří předtím uvedli, že v blízkosti místa, kde bydlí, žijí nějací Romové.

Nejlepší vztah (z národností žijících u nás) máme k občanům české národnosti a ke Slovákům. Za sympatické Češi také považují Němce a Poláky. Naopak nejméně sympatičtí jsou nám občané z bývalého SSSR a občané balkánských států a nejhorší vztah máme k Rómům. Při hodnocení našeho vztahu k národnostem obecně se na prvních místech umístili opět Češi a Slováci, za nimi Francouzi, Švédové, Angličané, Poláci.

U odpovědí na výroky týkající se manželství a partnerství převažovaly liberální odpovědi, u posledních výroků týkajícíh se rodičovství a výchovy dětí, převažovaly naopak názory konzervativní. Nejkontroverznější se ukázala být otázka zabývající se názorem na oprávněnost umělého přerušení těhotenství v případě ohrožení zdraví ženy nebo dítěte.