Ekonomické

Na přelomu listopadu a prosince 2004 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila více než jedna třetina (36 %) dotázaných, 40 % ji označilo za „ani dobrou, ani špatnou“ a téměř čtvrtina (24 %) ji charakterizovala jako špatnou. Ekonomickou situaci své domácnosti polovina respondentů hodnotí jako „docela uspokojivou“ a 4 % dokonce jako „velmi uspokojivou“. Naproti tomu téměř dvě pětiny (39 %) dotázaných konstatovaly, že současná ekonomická situace jejich domácnosti je „nepříliš uspokojivá“, a 6 % ji označilo za „velmi neuspokojivou“.

Součástí listopadového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění byla otázka zjišťující názory na zavádění či uplatňování opatření, která by se dala obecně nazvat propopulační. Téměř všechna opatření získala v součtu variant odpovědí „rozhodně pro“ a spíše pro“ nadpoloviční podporu dotázaných.

Výzkum ukázal, že téměř výsadní pozici má lékařská profese, která se těší vysoké prestiži u naprosté většiny občanů. 41 % respondentů lékaře umístilo na samotný vrchol celého žebříčku 26 vybraných povolání, přičemž průměrné hodnocení lékaře stavělo poměrně výrazně nad vědce či vysokoškolské pedagogy, kteří skončili na druhém a třetím místě.

Naprostá většina českých pracujících je ve svém zaměstnání spokojena, tuto odpověď zvolilo dokonce 81 % všech ekonomicky aktivních dotázaných. Naopak nespokojenost se svou prací vyjádřila pouze pětina pracujících. Spokojenost se svým zaměstnáním vyjadřovali častěji lidé s dobrou životní úrovní, dotázaní s vysokoškolským vzděláním (s prací je spokojeno dokonce 93 % z nich) a osoby samostatně výdělečně činné.

Součástí listopadového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR byl i blok otázek věnovaný nezaměstnanosti. Tři čtvrtiny všech oslovených občanů se domnívají, že současná úroveň nezaměstnanosti v naší zemi je příliš vysoká. Za přiměřenou pokládá nezaměstnanost jedna pětina českých občanů a pouhé jedno procento respondentů vyjádřilo názor, že nezaměstnanost je v naší zemi příliš nízká.

V říjnu 2004 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila asi třetina (33 %) dotázaných, 45 % ji označilo za "ani dobrou, ani špatnou" a necelá čtvrtina (22 %) ji charakterizovala jako špatnou. 4 % občanů považují svoji domácnost za bohatou, zatímco 29 % ji označuje jako poměrně či dokonce velmi chudou a dvě třetiny jako ani bohatou, ani chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 60 % respondentů, 36 % dotázaných se naopak vyjádřilo v tom smyslu, že s rozpočtem jejich domácnost vychází více či méně snadno.

Ve většině zkoumaných oblastí převažuje nespokojenost se současným stavem nad spokojeností. Výjimky v tomto ohledu představovaly pouze vstup České republiky do Evropské unie, školství a zdravotnictví. Nejvíce nespokojenosti respondenti vyjadřovali v případě korupce a nezaměstnanosti, kde takový pocit deklarovaly obdobně více než tři čtvrtiny z nich. V porovnání s tím bylo hodnocení současného stavu sociálních jistot, fungování ekonomiky, přistěhovalectví, právního prostředí, možnosti občanů podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech, fungování úřadů a životní úrovně podstatně méně nepříznivé, ačkoli samo o sobě vyznívalo rovněž převážně negativně.

V hodnocení současné ekonomické situace obecně vysoce převažují kritické názory nad příznivým míněním. Nejmenší nespokojenost byla přitom zaznamenána v Maďarsku (40 % "špatná" ekonomická situace, ale jen 4 % "dobrá"), největší na Slovensku (70 % "špatná", 2 % "dobrá"). Mínění polské a české veřejnosti se nachází mezi nimi a momentálně se navzájem dosti podobá.

Lidé v ČR pohlížejí na poslední hospodářský vývoj v zemi spíše pesimisticky a nepříznivě vnímají i jeho nejbližší perspektivu. Pouze 13 % dotázaných uvedlo, že se ekonomický stav země v porovnání s obdobím před dvanácti měsíci změnil k lepšímu. Naopak téměř polovina (48 %) si myslí, že hospodářská situace je dnes horší než před rokem a více než třetina (37 %) ji považuje za stejnou.

V případě ztráty zaměstnání by se většina lidí v prvé řadě pokoušela najít si konkrétní zaměstnání odpovídající jejich vlastním představám. V šetření se tak vyjádřily necelé dvě třetiny dotázaných (65 %). Jedna třetina respondentů (33 %) naopak uvedla, že by v této situaci přijala jakékoli zaměstnání. Pokud jde o podmínky, které si lidé v souvislosti s novou prací sami stanovují, relativně nejmenší překážky pro přijetí eventuální pracovní nabídky představují potřeba zaučení nebo rekvalifikace, případná práce přesčas a zvýšené pracovní tempo.