Ekonomické

Výdaje státu na sociální politiku obecně i v dílčích oblastech jsou hodnoceny spíše jako nízké než naopak vysoké. Výjimku v tomto ohledu představují dávky v nezaměstnanosti, kde podíl občanů hodnotících výdaje státu jako nízké (26 %) je o něco menší než podíl těch, kdo tyto výdaje považují za vysoké (29 %) nebo za odpovídající (33 %). Podle 42 % dotázaných se vláda o sociální situaci občanů stará přiměřeným způsobem, zatímco podle 45 % respondentů je starostlivost vlády nedostatečná a 7 % ji naopak vnímá jako přílišnou.

Ze všech zkoumaných podmínek občané hodnotí převážně příznivě pouze stávající možnosti přístupu ke vzdělání (79 % pozitivně, 14 % kriticky) a přístup ke zdravotní péči (65 % / 32 %). U všech ostatních podmínek jednoznačně převažují kritické hlasy, přičemž relativně nejhůře lidé hodnotí možnosti získání bytu (74 % to vnímá kriticky, 21 % pozitivně), finanční podmínky pro zakládání rodin (72 % kriticky, 23 % pozitivně) a zabezpečení ve stáří (71 % kriticky, 17 % pozitivně).

5 % občanů považuje svoji domácnost za "spíše bohatou", zatímco 28 % ji označuje jako poměrně (24 %) či dokonce velmi (4 %) chudou. Téměř dvě třetiny dotázaných (65 %) pak svoji domácnost ohodnotily jako ani bohatou, ani chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 58 % respondentů, 36 % dotázaných se naopak vyjádřilo v tom smyslu, že s rozpočtem jejich domácnost vychází více či méně snadno.

Součástí zářijového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR realizovaného v rámci projektu Naše společnost 2006 byl i blok otázek věnovaný postojům českých občanů k zaměstnání. Prakticky všichni ekonomicky aktivní si přejí mít jisté zaměstnání, které by je bavilo. Jistotu zaměstnání považovalo za „velmi důležitou“ dokonce 84 % respondentů.

Výzkum ukázal, že téměř výsadní pozici má lékařská profese, která se těší vysoké prestiži u naprosté většiny občanů. 45 % respondentů lékaře umístilo na samotný vrchol celého žebříčku 26 vybraných povolání, přičemž průměrné hodnocení lékaře stavělo poměrně výrazně nad vědce či vysokoškolské pedagogy, kteří skončili na druhém a třetím místě.

Dvě třetiny českých pracujících (66 %) jsou ve svém zaměstnání spokojeny. Ani spokojeni, ani nespokojeni se ve svém současném zaměstnání cítí přibližně tři z deseti ekonomicky aktivních Čechů, nespokojenost se svou prací vyjádřilo pouze 5 % ekonomicky aktivních. Přibližně osm z deseti ekonomicky aktivních českých občanů je ve svém zaměstnání spokojeno s využitím svých odborných schopností, se vztahy mezi lidmi na svém pracovišti, se zajímavostí své práce i s délkou své práce, směnností.

Sedm z deseti ekonomicky aktivních českých občanů (69 %) by se v případě ztráty svého současného zaměstnání poohlíželo po konkrétním zaměstnání, ochotu přijmout v této situaci jakoukoliv práci deklarovala jen o málo více než čtvrtina pracujících (28 %). Deklarovaná ochota přijmout v případě ztráty zaměstnání jakoukoliv práci byla v září 2006 nejnižší od roku 2003, kdy byla tato otázka respondentům položena poprvé.

Součástí zářijového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR byl i blok otázek věnovaný nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v České republice hodnotí téměř šest z deseti českých občanů starších 15 let (58 %) jako příliš vysokou, o málo více než třetina (35 %) jako přiměřenou a pouhé 1 % oslovených ji označilo za příliš nízkou.

7 % občanů považuje svoji domácnost za "spíše bohatou", zatímco 30 % ji označuje jako poměrně (24 %) či dokonce velmi (6 %) chudou. Téměř dvě třetiny dotázaných (62 %) pak svoji domácnost ohodnotily jako ani bohatou, ani chudou. Potíže při hospodaření se stávajícím příjmem své domácnosti uvedlo 60 % respondentů, 36 % dotázaných se naopak vyjádřilo v tom smyslu, že s rozpočtem jejich domácnost vychází více či méně snadno.

Hospodářskou úroveň České republiky v současnosti vnímá pozitivně 72 % občanů, z toho 3 % ji hodnotí velmi dobře a 69 % spíše dobře. Kriticky se k ní naopak staví 27 % Čechů, když 25 % ji hodnotí spíše špatně a 2 % velmi špatně. V žebříčku deseti vybraných států se ČR podle výše podílu příznivého hodnocení zařadila za Německo a Rakousko na třetí místo před všemi postsocialistickými státy.