Politické

Na přelomu června a července CVVM SoÚ zjišťovalo, jak jsou občané spokojeni s výsledky voleb do Poslanecké sněmovny. Častým dojmem z výsledků voleb bylo hodnocení „tak napůl“, k němuž se přiklonila více než čtvrtina (28%) dotázaných. Mezi těmi, kteří se vyjádřili určitěji, pak převažovali spokojení v poměru 31% spokojených : 25% nespokojených. Odpovědět neumělo 16% respondentů.

Prezidentovi důvěřuje 54% občanů, nedůvěřuje 41%. Lze konstatovat, že již nejméně dva roky je důvěra prezidentovi poměrně stabilní. Odcházející vládě vyslovilo důvěru 43% dotázaných, nedůvěřovalo jí 49%. Současné hodnocení vlády se shoduje s výsledky získanými po jejím vzniku v září 1998. Poté až do konce roku 1999 došlo postupně k hlubokému poklesu důvěry vládě (pod 20% důvěřujících).

Podle výsledků z počátku června hodnotí chování stran 56% dotázaných kriticky, přičemž 34% se chování stran celkově příliš nelíbí a 22% je podle vlastního vyjádření situací znechuceno. Naproti tomu 27% dotázaných má výhrady pouze k některým stranám a 4% respondentů s tím, jak se strany obecně chovají, vyjadřují spokojenost. Relativně spokojenější s chováním stran jsou lidé s dobrou životní úrovní a příznivci ODS a ČSSD.

Během posledních dvou měsíců před parlamentními volbami, kdy se stupňovala předvolební kampaň, se mírně zvýšil (na 48 %) počet respondentů souhlasících s výrokem, že je kampaň obtěžuje. Naopak méně jich odpovídalo, že je potřebná a že má vliv na výsledky voleb. Politické aktivity respondentů se ani před volbami nezměnily. Nejčastěji čtou o politice v novinách (59 %) a diskutují o politice s přáteli (50 %).

Těsně před parlamentními volbami se pouze 14% respondentů řadilo k přesvědčeným příznivcům. 30% dotázaných by naopak vybranou stranu volilo pouze proto, že jim "vadí nejméně". Téměř všeobecně se dotázaní shodli v tom, že důvodem jejich volby je identifikace s obecným ideovým zaměřením strany (86%), stranický program (85%) a důvěra představitelům stojícím v čele stran (78%) Jen o poznání menší konsensus existuje u důležitosti dosavadní činnosti strany (68%).

Celkové výsledky hodnocení působení vlády v zahraniční i domácí politice, v ekonomice a z hlediska celkového přínosu pro Českou republiku vyznívají pro končící jednobarevný menšinový kabinet Miloše Zemana poměrně příznivě. Podíl kritických hlasů v žádném z šetření nepřekročil výrazněji hranici 30 %, přičemž byl vždy přinejmenším řádově vyvážen srovnatelným podílem příznivých vyjádření a překonán podílem těch, kdo působení vlády hodnotili neutrálně.

S politickou situací v ČR bylo těsně po volbách podle vlastního vyjádření spokojeno 38% dotázaných („velmi spokojen“ 3%, „spíše spokojen“ 35%), nespokojenost vyjádřilo 56% („spíše nespokojen“ 43%, „velmi nespokojen“ 13%), nevědělo 6%. V porovnání s šetřením krátce před volbami došlo k nárůstu spokojenosti o 4%ní body. Dodejme, že spokojenost s politickou situací v posledních 12 měsících před volbami oscilovala kolem třetiny respondentů.

Kdo by byl nejpřijatelnější osobností v čele naší vlády, se CVVM SoÚ zeptalo ve svém červnovém výzkumu těsně před volbami do Poslanecké sněmovny. Dotázaní se vyjadřovali k devíti potenciálním uchazečům o tento post. Přestože ještě o něco pozitivněji by byli přijímáni Špidlovi straničtí kolegové Stanislav Gross (68%) a Petra Buzková (65%), Vladimír Špidla je pro naše občany velmi přijatelný – jako předsedu vlády ho těsně před volbami vítala celá polovina dotázaných.

Od konce ledna měly volby do PS PČR z pohledu občanů dva jasné favority – ODS a ČSSD – jejichž postavení v tomto směru během následujících měsíců dále posilovalo, a to na úkor šancí přičítaných po dlouhou dobu třetímu volebnímu uskupení v pořadí podle očekávané úspěšnosti, kterým až do dubna byla „Koalice“. Tu pak její trvale pokračující propad v očích veřejnosti nakonec bezprostředně před volbami dostal na úroveň dlouhodobě čtvrté KSČM, jejíž šance byly v průběhu předvolebního pololetí hodnoceny velmi stabilně.

Více než polovina voličů byla začátkem června – několik dnů před volbami - rozhodnuta, kterou stranu bude volit. Necelá pětina voličů (17%) připouštěla ještě změnu názoru a stejně velká skupina dotázaných (18%) uvedla, že k volbám asi nepůjde. Přibližně desetina respondentů nevěděla. Od prvního letošního měření na přelomu března a dubna je zřejmý postupný nárůst skupiny rozhodnutých z větší části na úkor těch, kteří váhali.