Politické

Podle vlastního vyjádření souhlasila před deseti lety s rozdělením Československa pouze čtvrtina dotázaných (26 %), naopak odpůrců rozdělení bylo v daném období dvakrát více (59 %).

Více než polovina respondentů (55 %) dnes hodnotí rozdělení společného státu Čechů a Slováků jako správný krok, naopak jako nesprávný jej vnímá více než třetina dotázaných (36 %).

Z výsledků mezinárodního šetření vyplývá, že v ČR a v Maďarsku převažují v hodnocení činnosti vlády pozitivní stanoviska, přičemž relativně nejpříznivější postoje vyjadřuje česká veřejnost k vládě Vladimíry Špidly (kladně hodnotí dosavadní počínání českého koaličního kabinetu 51 % dotazovaných, záporně 39 %). Kritický postoj naopak převažuje v Polsku, kde bezmála polovina respondentů (47 %) zastává k práci Millerovy vlády kritické stanovisko.

Na čele žebříčku je nadále Stanislav Gross (72% důvěřujících), za ním se umístili ministři Tvrdík (60%) a Buzková (59%). Na dalších místech jsou premiér Špidla a prezident Havel (shodně 54%). K hranici 50ti % se výrazně přiblížili předseda Senátu Petr Pithart a ministr Dostál (oba 48%).

Při porovnání s výsledky z listopadu resp. září 2002 výrazně narostl počet důvěřujících v případě Mirka Topolánka (+15%ních bodů), Václava Havla (+14), Petra Pitharta (+11), ministra financí Bohuslava Sobotky (+9), Václava Klause (+5), a ministrů Mareše, Dostála a Rychetského (všichni shodně +4).

Z našich výzkumů víme, že se tento summit stal nejvýznamnější událostí přelomu listopadu a prosince, ještě v lednu jej mezi nejvýznamnějšími událostmi poslední doby jmenovalo 22 % respondentů tohoto výzkumu. Zajímali jsme se tedy, jak tuto událost lidé hodnotí. Hodnocení této akce převládalo kladné, „rozhodně“ nebo „spíše kladně“ se vyjádřilo 56 % respondentů.

Prezidentovi důvěřuje 58 % občanů, nedůvěřuje 39%. Důvěra prezidentovi je nejméně od poloviny roku 1999 poměrně stabilní a pravidelně se pohybuje nad hranicí 50%.

Vládě Vladimíra Špidly vyslovilo důvěru 49 % dotázaných, nedůvěřovalo 47 %. Počtvrté zjišťovaná důvěra v koaliční kabinet potvrzuje předchozí šetření a je nadále o poznání vyšší, než důvěra vyslovená odcházející Zemanově vládě v červenci (43%).

Nejvýznamnější událostí začátku roku 2003 se staly povodně, následovaly události spojené s koncem prezidentského mandátu Václava Havla. Na třetím místě je hodnocen jako významný chystaný útok USA a Velké Británie proti Iráku, dále Summit NATO v Praze a vstup České republiky do Evropské unie. S malým odstupem následovaly volby. V lednu vzrostl význam zahraničních politických událostí, a to paradoxně ačkoli se mezi „velké“ zahraničněpolitické události s minimálně 5 % reflexí významu „probojoval“ pouze chystaný útok na Irák.

Nejčastěji jsou považovány za dobré vztahy ČR vůči Polsku (89 %) a Slovensku (89 %). Velmi vysoký je i podíl kladných názorů ke vztahům s Maďarskem (82 %) a Německem (79 %). Podstatně méně jsou jako příznivé posuzovány vztahy s Rakouskem, které považuje za dobré 48 % dotázaných (49 % je hodnotí záporně).

Vztahy s Polskem a Slovenskem jsou považovány stabilně za dobré.

Podle české veřejnosti je v současné situaci důležité zachovat stabilitu, mír a nepostupovat bez schválení ostatními zeměmi v Radě bezpečnosti. Vojenský útok na Irák podporuje pouze 24% obyvatel ČR, což je od počátku snah USA pokračovat v boji proti terorismu právě tímto směrem, nejnižší naměřená míra souhlasu. Proti zásahu se oproti tomu staví dvě třetiny dotázaných.

Začátkem ledna bylo ve třech zemích zkoumáno rozhodování obyvatel v referendu o připojení země k Evropské unii a jejich názory na proběhlá předvstupní jednání. Úmysl dostavit se k referendu v ČR uvedlo 79 % obyvatel, v tom ale jen 42 % je k účasti pevně rozhodnuto. V Polsku a v Maďarsku je pevně rozhodnuto dostavit se k referendu shodně 63 % občanů. Referendum o vstupu do EU by dopadlo ve všech třech zemích jednoznačně ve prospěch jejich připojení: všude podíl stoupenců integrace vysoce převyšuje zastoupení odpůrců.

Výsledky šetření ukázaly, že nikdo ze stávajících pretendentů na post prezidenta se netěší převažující podpoře ze strany veřejného mínění. U všech zkoumaných uchazečů, k nimž se respondenti vyjadřovali jednotlivě, zda by si je přáli ve funkci prezidenta či nikoli, byl podíl odpůrců vyšší než podíl příznivců. Z uvažovaných osobností relativně nejvyšší podíl stoupenců mají shodně Otakar Motejl s Petrem Pithartem (43 %), po nich následují Václav Klaus (35 %), Miloš Zeman (29 %), Jaroslav Bureš (25 %), Jaroslava Moserová (16 %) a Miroslav Kříženecký (12 %).