Každý má možnost dosáhnout takového vzdělání, které odpovídá jeho schopnostem. S tímto tvrzením souhlasila více než polovina respondentů, které tazatelé CVVM oslovili v zářijovém průzkumu (spíše souhlasilo 47 %, rozhodný souhlas vyjádřilo 12 % oslovených). Téměř třetina s předloženým výrokem spíše nesouhlasila, 6 % dotázaných tvrzení rozhodně odmítlo. Ve srovnání s výsledky loňského zářijového šetření, v němž jsme respondentům položili stejnou otázku, nedošlo v české veřejnosti k zásadnějšímu názorovému posunu.

V hodnocení úrovně vzdělávání podle jednotlivých typů škol převažuje pozitivní hodnocení nad hodnocením negativním. Nejvyšší úroveň vzdělávání je podle účastníků výzkumu na gymnáziích (23% uvedlo úroveň vzdělávání jako „velmi dobrou“, 53% uvedlo úroveň vzdělávání jako „spíše dobrou“), základních školách (74% pozitivních odpovědí, z nich 12% uvedlo odpověď „velmi dobrá“) a vysokých školách.

Dvě třetiny českých pracujících (66 %) jsou ve svém zaměstnání spokojeny. Ani spokojeni, ani nespokojeni se ve svém současném zaměstnání cítí přibližně tři z deseti ekonomicky aktivních Čechů, nespokojenost se svou prací vyjádřilo pouze 5 % ekonomicky aktivních. Přibližně osm z deseti ekonomicky aktivních českých občanů je ve svém zaměstnání spokojeno s využitím svých odborných schopností, se vztahy mezi lidmi na svém pracovišti, se zajímavostí své práce i s délkou své práce, směnností.

Více než třípětinová většina (62 %) občanů se zřízením americké protiraketové základny na území České republiky nesouhlasí, pro případné vybudování základny u nás se naopak vyslovila necelá čtvrtina (24 %) dotázaných. Více než tři čtvrtiny respondentů se vyjádřily, že o základně by měli rozhodovat občané v referendu, 14 % referendum v této otázce odmítlo, přičemž proti referendu se vyslovovali téměř výhradně stoupenci vybudování americké základny v ČR.

Sedm z deseti ekonomicky aktivních českých občanů (69 %) by se v případě ztráty svého současného zaměstnání poohlíželo po konkrétním zaměstnání, ochotu přijmout v této situaci jakoukoliv práci deklarovala jen o málo více než čtvrtina pracujících (28 %). Deklarovaná ochota přijmout v případě ztráty zaměstnání jakoukoliv práci byla v září 2006 nejnižší od roku 2003, kdy byla tato otázka respondentům položena poprvé.

Součástí zářijového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR byl i blok otázek věnovaný nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v České republice hodnotí téměř šest z deseti českých občanů starších 15 let (58 %) jako příliš vysokou, o málo více než třetina (35 %) jako přiměřenou a pouhé 1 % oslovených ji označilo za příliš nízkou.

V šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR realizovaném v rámci projektu Naše společnost 2006 v září 2006 jsme položili respondentům otázku, zda důvěřují jednotlivým ústavním institucím. Sledování důvěry občanů k ústavním institucím je pravidelnou součástí našich šetření, což nám umožňuje sledovat vývoj důvěry v čase. Mezi zkoumané instituce tentokrát výjimečně nebyla zařazena vláda, neboť v době přípravy šetření existovala pouze Paroubkova vláda „v demisi“ a nová vláda nebyla jmenována.

V zářijovém šetření CVVM tradičně zjišťovalo podporu politických stran ve veřejnosti a ochotu zúčastnit se parlamentních voleb. V tiskové zprávě jsou publikovány dva odlišné typy informací: stranické preference a volební model.

Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

Tisková konference nás seznámila s prvními výsledky výzkumu, který uskutečnil po volbách do Poslanecké sněmovny 2006 Sociologický ústav AV ČR. Specializovaný akademický povolební výzkum u nás dosud nebyl realizován a výsledky ostatních výzkumů zpracovávala vědecká komunita jen zřídka. Povolební výzkum se zaměřil na volební chování, stabilitu a změnu v čase a jeho dopad na formování politické reprezentace.

V šetření uskutečněném počátkem května 2006 se Centrum pro výzkum veřejného mínění věnovalo otázkám, které se týkaly životního prostředí. Oslovení občané hodnotili, jak se o ochranu životního prostředí starají vybrané státní instituce a ekologické organizace. Nejlepší hodnocení získaly ekologické organizace spolu s obecními úřady. Nejhůře pak byl hodnocen parlament.