Ostatní - Různé

74 % dotázaných uvedlo, že někdy pije pivo, 26 % nikoli, přičemž pivo pijí výrazně častěji muži (90 %) než ženy (58 %). Asi polovina české populace vypije během jednoho týdne v průměru dva půllitry piva či více, přičemž 24 % svou spotřebu uvedlo v rozmezí dva až pět půllitrů, 13 % v intervalu šest až deset, 10 % mezi jedenácti a dvaceti a 3 % nad dvacet půllitrů.

Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR se ve svém zářijovém šetření věnovalo mimo jiné tématu pohostinských zařízení a pití piva. Na úvod jsme se všech respondentů zeptali, kam si zajdou nejraději posedět, mají-li možnost si vybrat. Téměř čtvrtina dotázaných odpověděla, že žádné pohostinské zařízení nenavštěvuje. Přibližně stejný podíl respondentů však uvedl, že nejraději si zajde do hospody, hostince či pivnice.

Obecnou situaci v zemi lidé hodnotí spíše kriticky (39 %) než příznivě (10 %), i když nejčastěji (49 %) ji vnímají jako „ani dobrou, ani špatnou“. V případě současné situace z pohledu rodiny je hodnocení naopak v převažující míře pozitivní - svůj současný život a život své rodiny v příznivém světle vidí 43 % dotázaných, stejně velká část jej považuje za „ani dobrý, ani špatný“ a jen 13 % se v tomto ohledu vyjádřilo kriticky.

Podle výsledků našeho prosincového šetření je většina Čechů zodpovědná a snaží se plnit své povinnosti. 8 z 10 dotázaných uvedlo, že své závazky vůči přátelům a úřadům plní včas. Pravidla "nejdříve práce a potom zábava" se drží více jak 60 % obyvatel naší země. Většina českých občanů má také sklon si svou budoucnost plánovat a nejednat pouze pod vlivem okamžiku.

V prosinci 2003 zařadilo CVVM do svého výzkumu také několik psychologických otázek. Zjišťovali jsme v nich mimo jiné postoje českých občanů k jejich minulosti. Celkově můžeme konstatovat, že většina Čechů má svoji minulost, a zejména pak dětství, spojenou s pozitivními emocemi. Tři čtvrtiny dotázaných připustily, že pohledy, zvuky a vůně známé z dětství v nich často vyvolávají krásné vzpomínky a 7 z 10 dotázaných si při pohledu zpět vybavuje mnohem více dobrého než toho špatného.

Jednou z oblastí, která byla zkoumána v rámci bloku „Historické a národopisné regiony v ČR“, byly i představy lidí o odlišnostech obyvatel jednotlivých regionů v porovnání s cizinci a národnostními menšinami. Výsledky ukazují, že ve srovnání s ostatními sledovanými variantami si nejméně lidí dovoluje tvrdit, že by poznali obyvatele svého regionu, nejvíce jich je naopak přesvědčeno, že poznají cizince krátkodobě pobývající v ČR.

V listopadovém šetření provedeném v rámci projektu Naše společnost 2003 jsme mimo jiné zjišťovali pohled občanů na význam historických a národopisných regionů. První otázka mapovala obecné názory na to, zda jsou historické a národopisné regiony významné, druhá otázka sledovala názory na význam regionů z hlediska posilování identity a vývoje kultury.\r\nObecně lze konstatovat, že význam regionů je ve všech sledovaných hlediscích nejvíce reflektován zejména v Pardubickém, Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji, jednoznačně nejméně pak v Praze.

Úroveň vzdělávání je nejlépe hodnocena na gymnáziích (70 % kladně, 8 % záporně) a na vysokých školách (63 %, 8 % záporně). Dvě třetiny respondentů dále považují za dobrou úroveň základních škol (66 %, 22 % záporně) a o něco menší počet úroveň středních škol s maturitou (62 %, 18 % záporně). Nejhůře se dotázaným jeví vzdělávání na středních odborných učilištích, jež považují za dobré jen něco přes dvě pětiny (44 %) a téměř třetina je považuje za špatné (31%).

Součástí zářijového šetření CVVM se stal i blok otázek věnovaných problematice českého školství. Respondenti se v něm mimo jiné vyjadřovali k problematice rovného přístupu ke vzdělávání, k víceletým gymnáziím a soukromým středním školám. Téměř dvě třetiny českých občanů se obávají, že mnoho nadaných dětí u nás nedostane možnost studovat, ale 6 z 10 respondentů souhlasí s tvrzením, že o tom, jaké kdo dosáhne vzdělání, rozhodují jen schopnosti a vůle studovat.

Vařit velký výběr jídel umí v České republice 45 % lidí ve věku nad 15 let. Naopak 27 % respondentů přiznalo, že vařit neumí vůbec. V naší společnosti je přibližně 19 % domácností, ve kterých se oba partneři při vaření střídají. V domácnostech vaří převážně ženy, samy to přiznávají v 67 % případů. Od matky a od prarodičů se učily vařit častěji ženy než muži, od otce se učily vařit častěji muži než ženy.