Ostatní - Různé

V hodnocení úrovně vzdělávání podle jednotlivých typů škol převažuje pozitivní hodnocení nad hodnocením negativním. Nejvyšší úroveň vzdělávání je podle účastníků výzkumu na gymnáziích (23% uvedlo úroveň vzdělávání jako „velmi dobrou“, 53% uvedlo úroveň vzdělávání jako „spíše dobrou“), základních školách (74% pozitivních odpovědí, z nich 12% uvedlo odpověď „velmi dobrá“) a vysokých školách.

Spokojenost s životem v místě bydliště vyjádřily asi tři pětiny oslovených občanů, další necelá třetina uvedla, že s životem v místě svého bydliště není ani spokojena, ani nespokojena. Nespokojena s místem svého bydliště je méně než desetina české populace. Lidé jsou většinou spokojeni se zavedením plynu, elektřiny, vody a kanalizace. Na úrovni tří čtvrtin se pohybuje spokojenost se svozem domovního odpadu, s úrovní obchodů a služeb.

Veřejnost je s českým základním a středním školstvím spíše spokojena. Podíl respondentů, kteří se o vzdělávání nezajímají, roste s rostoucím věkem. V oblasti základního a středního školství necítí většina občanů potřebu reforem. Pro reformu se vyjádřilo pouze 36 % respondentů, přičemž vnímání potřeby reforem se nelišilo v závislosti na věku, vzdělání ani politické příslušnosti.

Situace vysokého školství a jeho reforma zejména v oblasti financování je námětem (nejen) politických diskusí. Na rozdíl od diskusí a námětů jsme se však reálné reformy zatím nedočkali. A co si o situaci v českém školství myslí samotní občané? Shrneme-li poznatky o českém vysokém školství, lze konstatovat následující. Přestože mezinárodní srovnání publikovaná například OECD nebo Světovou bankou ukazují, že ČR paří k zemím s nejmenším podílem vysokoškoláků v dospělé populaci a s nejnižším podílem vstupujících na vysoké školy z příslušné věkové skupiny, většina dotázaných se domnívá, že šanci studovat na vysoké škole má u nás dostatečné množství lidí.

Přesně po jednom roce Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR zopakovalo vybrané otázky z projektu Hospody a pivo v české společnosti, který proběhl v září 2004. Výsledky mimo jiné ukazují, že ačkoli jsou Češi dlouhodobě na špičce žebříčku konzumace piva, nejsou na tento fakt sami příliš hrdí. Budoucnost českého piva obecně je nahlížena optimisticky, v pesimistickém duchu však veřejnost očekává vývoj segmentu malých českých pivovarů.

Součástí zářijového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR byl i blok otázek mapujících názory veřejnosti na české školství. Převážná většina českých občanů si myslí, že základním, středním i vysokým školám se daří u žáků pěstovat a rozvíjet potřebné znalosti, samostatnost, sebedůvěru a orientaci ve společnosti. Základním a středním školám se podle většiny dotázaných nedaří u žáků rozvíjet kázeň a disciplínu a morální hodnoty.

Více než polovina občanů oslovených během zářijového výzkumu CVVM se domnívá, že každý má možnost dosáhnout takového vzdělání, které odpovídá jeho schopnostem.

V následující otázce hodnotili účastníci výzkumu vliv různých skutečností či okolností na dosažení vzdělání. Nejčastěji byly za důležité považovány vlastní schopnosti člověka a píle s pracovitostí.

Součástí zářijového výzkumu CVVM byla otázka týkající se hodnocení úrovně vzdělávání na jednotlivých stupních škol. Všechny typy školního vzdělání jsou nadpoloviční většinou respondentů hodnoceny kladně.

V další části šetření měli účastníci výzkumu zhodnotit přínos jejich vlastního školního vzdělání. Vzdělání respondentům poskytlo především všeobecný přehled a kvalifikaci v oboru (tento názor vyjádřily tři čtvrtiny dotázaných).

Spokojenost s životem v místě bydliště vyjádřily v březnu 2005 téměř dvě třetiny oslovených občanů, další čtvrtina respondentů pak uvedla, že s životem v místě svého bydliště není ani spokojena ani nespokojena. S životem v místě svého bydliště je nespokojena pouze desetina české populace starší 15 let. Více než tři čtvrtiny oslovených vyjádřily spokojenost se zavedením plynu, elektřiny, vody a kanalizace, se svozem domovního odpadu a s životním prostředím v místě svého bydliště.

Názory veřejnosti na rovnost v přístupu ke vzdělání jsou poněkud rozporuplné. Téměř dvě třetiny oslovených sice vyjádřily názor, že skutečně kvalitní vzdělání mohou svým dětem zajistit jen bohatí, zároveň však přibližně stejný podíl oslovených souhlasil s tím, že o tom, jaké kdo dosáhne vzdělání, rozhodují jen schopnosti a vůle studovat. Podobné rozpory se objevily i v případě dalších dvou výroků, které byly respondentům předloženy k posouzení.