Hodnocení politické situace

V rámci svého výzkumu CVVM pravidelně zjišťuje spokojenost občanů s vybranými oblastmi života.

Respondenti byli dotazováni jak na hodnocení situace a naléhavost jejího řešení, tak i na odhad předpokládané změny v nadcházejícím roce. Jednotlivé otázky byly postupně pokládány v prosincovém, lednovém a únorovém šetření. V prosinci se jednalo o otázku týkající se spokojenosti s vybranými oblastmi života, v lednu byli respondenti dotázáni na odhad vývoje v nastávajícím roce a únorový výzkum se zajímal, nakolik jsou jednotlivá témata pro dotázané naléhavá.

Součástí červnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění byla otázka, v níž respondenti hodnotili, jak jsou spokojeni se stavem některých oblastí veřejného života. Oslovení se vyjadřovali například ke vztahům ČR se zahraničím, životnímu prostředí, školství, dopravní obslužnosti a dále též k oblastem: věda a výzkum, kultura, korupce, dodržování lidských práv, hospodářská kriminalita, členství ČR v EU, situace v armádě, nabídka zboží a služeb nebo životní úroveň.

K politické kultuře většiny veřejně činných lidí jsou čeští občané kritičtí. Pozitivně hodnotí nadpoloviční většina respondentů pouze politickou kulturu představitelů místních (obecních) samospráv (kladně ji ohodnotilo 59 % dotázaných, záporně 29 %). Pozitivní hodnocení nad negativním hodnocením pak ještě převažuje u představitelů krajských samospráv (39 % kladných hodnocení, 23 % záporných).

Centrum pro výzkum veřejného mínění v březnu 2007 zjišťovalo, které aféry v politickém a veřejném životě považují Češi za slučitelné s výkonem politické funkce a které by naopak podle nich měly vést k rezignaci příslušného politika. Nejradikálněji se čeští občané staví k aférám souvisejícím s odsouzením či obviněním politika za trestný čin, a to ať už se vztahuje k výkonu funkce příslušného politika či nikoli – souhlas s rezignací byl v těchto případech téměř jednomyslný.

V březnovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění byla českým občanům pokládána otázka týkající se postojů k aférám v politickém a veřejném životě. Největší podíl souhlasných odpovědí zaznamenal názor, že by se mělo o problémech veřejného a politického života informovat (95 %). Vysoká míra souhlasu panuje v české populaci též v souvislosti s tvrzením, že je těžké vyznat se v podobných situacích (86 %).

Největší spokojenost panuje v naší zemi s nabídkou zboží a služeb (spokojenost vyjádřilo 77 % oslovených), se stavem české kultury (61 %) a se vztahy České republiky se zahraničím (56 %). Nespokojenost nejčastěji panovala se stavem korupce a hospodářské kriminality. Se stavem hospodářské kriminality je nespokojeno 79 % českých občanů, se stavem korupce pak 82 %.

Nejvyšší míra spokojenosti panuje v České republice s nabídkou zboží a služeb. Nadpoloviční většina občanů pak rovněž vyjádřila spokojenost se stavem české kultury. Necelá polovina občanů je podle svých slov spokojena se vztahy České republiky se zahraničím a s životním prostředím. V dalších oblastech, které respondenti posuzovali, již převážila nespokojenost nad spokojeností.

Relativně často jako nejdůležitější problém, se kterým se musí Česká republika v současnosti potýkat, lidé vnímají různé aspekty ekonomického vývoje a zejména pak stávající nezaměstnanost. Další frekventovaný okruh problémů, který je kladen na první místo, představuje korupce, hospodářská kriminalita, obecná kriminalita a působení státních orgánů při zajišťování a vymáhání práva.

Centrum pro výzkum veřejného mínění se ve svém šetření realizovaném v březnu 2005 v rámci projektu Naše společnost 2005 podrobněji věnovalo tématu politické kultury a politickým stranám v České republice. Podle výrazné většiny českých občanů (75 %) patří spory, problémy a aféry k životu a vyskytují se i v jiných demokraciích. Zároveň ale většina oslovených (82 %) vyjádřila názor, že tyto spory a aféry nám dělají ostudu před světem.

Prakticky jednomyslný souhlas s požadavkem na odstoupení existuje v případech, kdy je politik odsouzen za trestný čin, ať už v souvislosti s výkonem své politické funkce či nikoli. Podobným způsobem veřejnost pohlíží i na pouhé obvinění z trestného činu. Jako důvod k odstoupení občané v naprosté většině vnímají i neoprávněné užívání vědeckého či akademického titulu (pro odstoupení bylo 90 %), to, že je politik veřejně spojován s nějakou trestnou činností (89 %), lhaní při veřejném vystupování (82 %), spáchání opilecké výtržnosti (78 %), nevyjasněné finanční nebo majetkové operace (76 %), zavinění závažné dopravní nehody (74 %), odsouzení v občanskoprávním sporu pro pomluvu (69 %) či společensky nevhodné chování (64 %).