Vztahy a životní postoje

Postoje občanů související s českou historií mapovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění ve svém říjnovém šetření. Nejdříve nás zajímalo, koho Češi považují za největší českou osobnost a dále také, kterou z uvedených historických epoch by označili za vrcholné období našich dějin. Podobně pak v souvislosti s 20. stoletím měli respondenti jmenovat tři události od konce první světové války, které jsou v jejich očích pro český národ nejvýznamnější.

Centrum pro výzkum veřejného mínění v listopadovém šetření zkoumalo názory obyvatel na rozdělení vybraných činností v rodině v závislosti na pohlaví. Další otázky mapovaly, co česká veřejnost považuje za ukazatele úspěšnosti u mužů a u žen. Mezi ukazatele byly zařazeny položky: dosažení významného postavení v zaměstnání, zajištění harmonické rodiny a sladění pracovních a rodinných povinností.

Centrum pro výzkum veřejného mínění v říjnu 2007 mapovalo, jaký vztah mají čeští občané ke státním svátkům. Naprostá většina Čechů (více jak tři čtvrtiny) je přesvědčena, že je důležité připomínat si jejich význam. Tisková informace též obsahuje přehled toho, které svátky Češi slaví a které nikoli.

Postoje obyvatel ČR k romské menšině a také názory na možnosti jejich společenského uplatnění zjišťovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění v květnu 2007. Témata, která nás zajímala, se týkala především názorů respondentů na soužití romské a neromské populace nejen v celé ČR, ale i v místě bydliště, pokud tedy dotázaní tuto zkušenost mají. Dále též respondenti porovnávali možnosti romského a neromského obyvatelstva v oblastech jako je zaměstnání, uplatnění ve veřejném životě, získávání kvalifikace, bydlení, vzdělání, zajištění osobní bezpečnosti, či rozvoj vlastní kultury.

Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu, v.v.i., zkoumalo v květnovém šetření postoje českých občanů k trestu smrti. Součástí výzkumné zprávy je třídění odpovědí podle sociodemografických znaků a časové srovnání s výsledky předchozích šetření, neboť tato otázka je součástí kontinuálního výzkumu CVVM od roku 1992.

V květnovém šetření mapovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění názory české veřejnosti na umělé přerušení těhotenství. Občané se v šetření vyjadřovali k tomu, jestli má mít žena právo sama se rozhodnout o interrupci, zda by se interrupce měla povolit jen z důvodu zdravotních a sociálních ohledů na dítě a ženu, jestli by mělo být důvodem umělého přerušení těhotenství pouze ohrožení života ženy nebo zda by měla být interrupce zakázána.

V květnovém šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění zabývalo tím, jaký je názor veřejnosti na práva homosexuálů a lesbiček na uzavření sňatku, na uzavření registrovaného partnerství a na adopci dětí. Součástí zprávy je třídění odpovědí podle základních sociodemografických ukazatelů a podle odpovědi na otázku, zda respondent/ka osobně zná nebo nezná nějakého homosexuála či lesbičku.

Součástí květnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ, v.v.i., byly otázky mapující postoje české veřejnosti k cizincům a národnostem žijícím na území České republiky. CVVM zjišťovalo, do jaké míry respondenti souhlasí s různými důvody přijímání imigrantů a jak se staví k zaměstnávání cizinců. Oslovení též pomocí sedmibodové škály hodnotili svůj vztah k nejpočetněji zastoupeným národnostem žijícím na území ČR.

V květnovém průzkumu zjišťovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu, v.v.i., názory veřejnosti na počet cizinců žijících v České republice. Dotázaní se vyjadřovali také k tomu, zda by cizinci měli mít možnost v tuzemsku dlouhodobě pobývat či do jaké míry by se měli přizpůsobit našim kulturním a životním zvyklostem. Součástí zprávy je třídění odpovědí podle sociodemografických charakteristik vzorku populace a také podle odpovědí na otázku, zda respondent osobně nějakého cizince zná nebo nezná.

V rámci březnového šetření respondenti vyjadřovali svoje názory na morální přijatelnost či nepřijatelnost některých druhů lidského jednání a chování. Do šetření bylo zahrnuto 25 různých položek představujících různé skutky, které respondenti posuzovali pomocí desetibodové škály, kde bod 1 znamenal, že pro respondenta toto chování není přijatelné za žádných okolností, a bod 10 znamenal, že toto chování hodnotí jako přijatelné kdykoliv.