Vztahy a životní postoje

Centrum pro výzkum veřejného mínění zařadilo do listopadového šetření otázku mapující názory na příčiny sociálního napětí v české společnosti. Oslovení občané měli posoudit, které rozdíly mezi různými sociálními seskupeními vedou k napětí v celé společnosti.

Nejproblematičtěji jsou vnímány rozdíly mezi politiky a ostatními občany (48 % dotázaných soudí, že tyto rozdíly vedou k hlubokým sociálním napětím), dále pak rozdíly v majetku (40 %).

V listopadu jsme do dotazníku zařadili baterii otázek, které se týkaly sociální soudržnosti, důvěry a solidarity mezi lidmi. Respondenti se mimo jiné vyjadřovali k výrokům popisujícím současné společenské uspořádání. Nejvíce dotázaných (38 %) soudí, že v naší společnosti je možné se dobře domluvit s většinou lidí; existuje tu však nižší vrstva a společenské špičky a s oběma těmito skupinami má většina lidí málo společného.

V listopadovém výzkumu veřejného mínění jsme se respondentů ptali na jejich sympatie k různým skupinám lidí, definovaným buď podle profese či sociálního postavení. Z hodnocení vyplynulo, že jako nejsympatičtější hodnotili dotazovaní vědce (průměr ze sedmibodové škály=1,89), následovali lékaři (2,24), zemědělci (2,40), horníci (2,45), chudí lidé (2,75), populární umělci (3,13), kopáči (3,18), řadoví úředníci (3,44), podnikatelé (3,59), manažeři (3,72) a policisté (3,82).

Do říjnového šetření zařadilo CVVM otázky týkající se postojů veřejnosti k homosexuálům a lesbám, srovnatelná data za stejné období nabídly agentury pro výzkum veřejného mínění z Polska, Maďarska a Slovenska. Z komparace vyplývá, že z obyvatel  všech čtyř zemí jsou Češi nejvíce nakloněni právu homosexuálních párů uzavírat registrované partnertsví (62 %) nebo sňatek (42 %).

Součástí zářijového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR byla i otázka, ve které se respondenti vyjadřovali k přijatelnosti či nepřijatelnosti některých druhů chování. V české společnosti je morálně nejméně přijatelné řízení pod mírným vlivem alkoholu. Velmi přísně respondenti posoudili rovněž situaci, kdy člověk nehledá práci a žije jen z podpory a darů, a také pokud se někdo popere s policií.

Podle dubnového šetření CVVM jsou svobodné ženy častěji rozhodnuty uzavřít ve svém životě sňatek než svobodní muži. Vstoupit někdy v budoucnu do svazku manželského plánovalo 81 % svobodných žen. Mezi svobodnými muži se chtělo oženit 64 % dotázaných.

Nejčastěji uváděnými důvody pro vstup do manželství byly „děti“ (50 %) a přesvědčení, že „ve dvou se to lépe táhne“ (30 %), pětina dotázaných považuje vstup do manželství za „samozřejmý a normální“.

Březnový výzkum CVVM potvrdil tolerantní přístup české veřejnosti k otázce umělých přerušení těhotenství. Sedm oslovených občanů z deseti se domnívá, že žena má právo rozhodnout se o svém těhotenství sama.

Podpora zákonu o registrovaném partnerství od roku 2003 mírně poklesla.

Z reakcí respondentů, kteří ze seznamu skupin lidí měli vybrat ty, jež by nechtěli mít za sousedy, vyplynulo, že nejčastěji se lidé chtějí distancovat od alkoholiků (87 %) a narkomanů (87 %) a hned za těmito dvěma skupinami se podle frekvence odmítání umístili lidé s kriminální minulostí (77 %) a Romové (75 %). Ostatní skupiny, které byly předmětem šetření, jsou více či méně výraznou většinou populace vnímány jako přijatelné.

V názorech respondentů mírně převládá přesvědčení, že obecné vztahy mezi lidmi v České republice jsou spíše či rozhodně špatné (53 %), nad míněním, že jsou naopak dobré (43 %). Výrazně lépe přitom mezilidské vztahy hodnotili dotázaní, kteří svou vlastní životní úroveň vnímají jako dobrou. Z hlediska věku hodnotí mezilidské vztahy příznivěji mladí lidé ve věku pod 30 let, u starších je hodnocení naopak kritičtější.

Určité obavy pociťují v současnosti téměř tři čtvrtiny českých občanů. Obavy pociťují čeští občané nejčastěji ze ztráty svého zaměstnání. Tuto obavu má více než třetina z těch dotázaných, kteří nějaké obavy pociťují. Čtvrtina oslovených uvedla, že se obávají o své zdraví, že mají strach z nemoci. Poměrně značná část respondentů se obává poklesu vlastní životní úrovně, nedostatku financí a chudoby.