Ostatní

Podle dubnového šetření CVVM jsou svobodné ženy častěji rozhodnuty uzavřít ve svém životě sňatek než svobodní muži. Vstoupit někdy v budoucnu do svazku manželského plánovalo 81 % svobodných žen. Mezi svobodnými muži se chtělo oženit 64 % dotázaných.

Nejčastěji uváděnými důvody pro vstup do manželství byly „děti“ (50 %) a přesvědčení, že „ve dvou se to lépe táhne“ (30 %), pětina dotázaných považuje vstup do manželství za „samozřejmý a normální“.

V letošním dubnovém šetření CVVM byl respondentům podruhé (poprvé v roce 2001) položen následující dotaz: „Řekněte, prosím, které z následujících institucí a oblastí veřejného života jsou podle Vás zasaženy korupcí. Známkujte jako ve škole, kde jednička znamená žádnou korupci, pětka pak vysokou.“

Nejvyšší míru zasaženosti korupcí přisoudili dotázaní politickým stranám, jejichž průměrné ohodnocení jako jediné přesáhlo známku čtyři.

Dvoutřetinová většina (66 %) české veřejnosti se v aktuálním šetření vyslovila pro existenci trestu smrti, zatímco proti němu se staví o málo více než jedna čtvrtina občanů (27 %). Existence trestu smrti má přitom relativně větší podporu mezi důchodci, mezi respondenty, kteří se nehlásí k žádné církvi či náboženství, mezi těmi, kdo jsou vyučení bez maturity, a mezi voliči ČSSD či KSČM.

Březnový výzkum CVVM potvrdil tolerantní přístup české veřejnosti k otázce umělých přerušení těhotenství. Sedm oslovených občanů z deseti se domnívá, že žena má právo rozhodnout se o svém těhotenství sama.

Podpora zákonu o registrovaném partnerství od roku 2003 mírně poklesla.

Z reakcí respondentů, kteří ze seznamu skupin lidí měli vybrat ty, jež by nechtěli mít za sousedy, vyplynulo, že nejčastěji se lidé chtějí distancovat od alkoholiků (87 %) a narkomanů (87 %) a hned za těmito dvěma skupinami se podle frekvence odmítání umístili lidé s kriminální minulostí (77 %) a Romové (75 %). Ostatní skupiny, které byly předmětem šetření, jsou více či méně výraznou většinou populace vnímány jako přijatelné.

Spokojenost s životem v místě bydliště vyjádřily v březnu 2005 téměř dvě třetiny oslovených občanů, další čtvrtina respondentů pak uvedla, že s životem v místě svého bydliště není ani spokojena ani nespokojena. S životem v místě svého bydliště je nespokojena pouze desetina české populace starší 15 let. Více než tři čtvrtiny oslovených vyjádřily spokojenost se zavedením plynu, elektřiny, vody a kanalizace, se svozem domovního odpadu a s životním prostředím v místě svého bydliště.

V názorech respondentů mírně převládá přesvědčení, že obecné vztahy mezi lidmi v České republice jsou spíše či rozhodně špatné (53 %), nad míněním, že jsou naopak dobré (43 %). Výrazně lépe přitom mezilidské vztahy hodnotili dotázaní, kteří svou vlastní životní úroveň vnímají jako dobrou. Z hlediska věku hodnotí mezilidské vztahy příznivěji mladí lidé ve věku pod 30 let, u starších je hodnocení naopak kritičtější.

Určité obavy pociťují v současnosti téměř tři čtvrtiny českých občanů. Obavy pociťují čeští občané nejčastěji ze ztráty svého zaměstnání. Tuto obavu má více než třetina z těch dotázaných, kteří nějaké obavy pociťují. Čtvrtina oslovených uvedla, že se obávají o své zdraví, že mají strach z nemoci. Poměrně značná část respondentů se obává poklesu vlastní životní úrovně, nedostatku financí a chudoby.

V únorovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR zabývalo také vztahem veřejnosti k příslušníkům různých národních či národnostních skupin. V rámci výzkumu byly jišťovány postoje Čechů k u nás žijícím národnostem, a také postoje občanů k vybraným národům obecně. Svůj vztah k jednotlivým k národům a národnostem respondenti v obou případech vyjadřovali jejich zařazením na sedmibodové škále, kde krajní body znamenaly „velmi sympatičtí“ (1) a „velmi nesympatičtí“ (7).

Pouze tři procenta občanů oslovených v únoru Centrem pro výzkum veřejného mínění se domnívají, že by rozhodně mělo být každému umožněno přijít do České republiky a žít zde. Téměř čtvrtina respondentů zastává opačný názor.

Podle téměř 60 – ti procent účastníků výzkumu by se měli cizinci v ČR co nejvíce přizpůsobit místním životním zvyklostem. Třetina dotázaných soudí, že by se měli přizpůsobit částečně a 4 % respondentů by nechala cizincům možnost žít zcela podle svých životních zvyklostí.