Ostatní

Dvě třetiny respondentů vyjadřují nespokojenost se stavem českého zdravotnictví. Za nejproblematičtější považuje česká veřejnost zejména financování veřejného zdravotnictví, hospodaření v oblasti léků a fungování pojišťoven. Vnímání problémů v jednotlivých oblastech zdravotnictví souvisí s životní úrovní. Potřebu reformy resortu deklarují více než 4/5 dotázaných.

Veřejnost je s českým základním a středním školstvím spíše spokojena. Podíl respondentů, kteří se o vzdělávání nezajímají, roste s rostoucím věkem. V oblasti základního a středního školství necítí většina občanů potřebu reforem. Pro reformu se vyjádřilo pouze 36 % respondentů, přičemž vnímání potřeby reforem se nelišilo v závislosti na věku, vzdělání ani politické příslušnosti.

Situace vysokého školství a jeho reforma zejména v oblasti financování je námětem (nejen) politických diskusí. Na rozdíl od diskusí a námětů jsme se však reálné reformy zatím nedočkali. A co si o situaci v českém školství myslí samotní občané? Shrneme-li poznatky o českém vysokém školství, lze konstatovat následující. Přestože mezinárodní srovnání publikovaná například OECD nebo Světovou bankou ukazují, že ČR paří k zemím s nejmenším podílem vysokoškoláků v dospělé populaci a s nejnižším podílem vstupujících na vysoké školy z příslušné věkové skupiny, většina dotázaných se domnívá, že šanci studovat na vysoké škole má u nás dostatečné množství lidí.

K významným českým osobnostem z historie či současnosti dotázaní řadí především Karla IV., T. G. Masaryka, V. Havla, J. A. Komenského a J. Husa. Jako vrcholné období českých dějin respondenti nejčastěji označují dobu panování Karla IV. (38 %), první republiku (16 %), národní obrození (10 %) a husitství (9 %). Za nejvýznamnější události pro český národ od konce první světové války jsou českou veřejností považovány tzv.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na to, co si myslí o státních svátcích a jejich slavení. Z šetření vyplynulo, že pro tři čtvrtiny Čechů (resp. pro 76 % při součtu odpovědí rozhodně důležité a spíše důležité) je důležité si státní svátky připomínat, 19 % naopak považuje oslavy státních svátků za nedůležité. Že je rozhodně důležité slavit státní svátky, si statisticky významně častěji myslí lidé šedesátiletí a starší, zatímco respondenti ve věku 15-29 volili častěji než lidé z jiných věkových kategorií odpověď „spíše nedůležité“.

Přibližně tři čtvrtiny českých občanů mají blízký či dokonce velmi blízký vztah ke své čtvrti či vesnici, ke svému městu, k regionu, v němž žijí, k České republice i Evropě. Více než tři čtvrtiny českých občanů by si v případě možnosti volby vybrali k životu Českou republiku. Naopak naši zemi by si pro svůj život nezvolilo 16 % obyvatel starších 15 let.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na jejich pocity hrdosti či studu, které souvisejí s Čechami – s jejich politickým uspořádáním, s vybranými oblastmi společenského a kulturního života či s národními dějinami.

Z šetření vyplynulo, že nejvíce jsou Češi hrdí na český sport – uvedlo to 89 % respondentů (při součtu odpovědí „velmi hrdý a docela hrdý“).

V rámci prosincového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění byl osloveným občanům předložen soubor otázek zaměřených na téma zdraví a zdravotnictví. Výsledky ukazují, že většina české populace hodnotí svůj zdravotní stav jako docela či velmi dobrý.

Polovina dotázaných se domnívá, že kvalita zdravotní péče se v posledním roce nezměnila. Téměř třetina dotázaných soudí, že se docela či velmi zhoršila.

Další z baterie otázek zaměřených na tematiku sociální soudržnosti, které jsme zařadili do listopadového průzkumu, mapovala názory veřejnosti ohledně možných vlivů na posilování soudržnosti mezi lidmi v naší společnosti.

Z nabídnutých možností si respondenti nejčastěji vybírali odpověď „přísný postih porušování zákonů“ – že by pomohl posílit soudržnost mezi lidmi, si myslí 94 procent oslovených (součet odpovědí „rozhodně by pomáhalo“ a „spíše by pomáhalo“).

Centrum pro výzkum veřejného mínění zařadilo do listopadového šetření otázku mapující názory na příčiny sociálního napětí v české společnosti. Oslovení občané měli posoudit, které rozdíly mezi různými sociálními seskupeními vedou k napětí v celé společnosti.

Nejproblematičtěji jsou vnímány rozdíly mezi politiky a ostatními občany (48 % dotázaných soudí, že tyto rozdíly vedou k hlubokým sociálním napětím), dále pak rozdíly v majetku (40 %).