Ostatní

V názorech respondentů mírně převládá přesvědčení, že obecné vztahy mezi lidmi v České republice jsou spíše či rozhodně špatné (53 %), nad míněním, že jsou naopak dobré (43 %). Výrazně lépe přitom mezilidské vztahy hodnotili dotázaní, kteří svou vlastní životní úroveň vnímají jako dobrou. Z hlediska věku hodnotí mezilidské vztahy příznivěji mladí lidé ve věku pod 30 let, u starších je hodnocení naopak kritičtější.

Určité obavy pociťují v současnosti téměř tři čtvrtiny českých občanů. Obavy pociťují čeští občané nejčastěji ze ztráty svého zaměstnání. Tuto obavu má více než třetina z těch dotázaných, kteří nějaké obavy pociťují. Čtvrtina oslovených uvedla, že se obávají o své zdraví, že mají strach z nemoci. Poměrně značná část respondentů se obává poklesu vlastní životní úrovně, nedostatku financí a chudoby.

V únorovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR zabývalo také vztahem veřejnosti k příslušníkům různých národních či národnostních skupin. V rámci výzkumu byly jišťovány postoje Čechů k u nás žijícím národnostem, a také postoje občanů k vybraným národům obecně. Svůj vztah k jednotlivým k národům a národnostem respondenti v obou případech vyjadřovali jejich zařazením na sedmibodové škále, kde krajní body znamenaly „velmi sympatičtí“ (1) a „velmi nesympatičtí“ (7).

Pouze tři procenta občanů oslovených v únoru Centrem pro výzkum veřejného mínění se domnívají, že by rozhodně mělo být každému umožněno přijít do České republiky a žít zde. Téměř čtvrtina respondentů zastává opačný názor.

Podle téměř 60 – ti procent účastníků výzkumu by se měli cizinci v ČR co nejvíce přizpůsobit místním životním zvyklostem. Třetina dotázaných soudí, že by se měli přizpůsobit částečně a 4 % respondentů by nechala cizincům možnost žít zcela podle svých životních zvyklostí.

V říjnu roku 2004 měli oslovení občané v šetření Centra pro výzkum veřejného mínění zhodnotit, do jaké míry jsou některé druhy jednání přijatelné či nepřijatelné. Naprostá většina předložených druhů jednání byla pro respondenty více nebo méně nepřijatelná. Jediná položka, která by mohla být označena jako spíše přijatelná, je bránění soukromého majetku i za cenu zranění či usmrcení zloděje.

V prosinci loňského roku zařadilo CVVM do svého výzkumu také otázku na způsob trávení volného času. Každý z dotázaných mohl uvést až tři způsoby trávení volného času, součet všech možných odpovědí dává tedy 300 %. Z výsledků šetření vyplynulo, že nejvíce se respondenti ve volném čase dívají na televizi. Avšak ihned na druhém místě byly nejčastěji zmiňovány různé sportovní aktivity.

Více než třetina českých občanů (36 %) je se zdravotním systémem v naší zemi spokojena, stejný podíl dotázaných pak uvedl, že není ani spokojen, ani nespokojen. Nespokojenost se zdravotním systémem v ČR vyjádřila více než čtvrtina občanů (27 %). 6 % oslovených dokonce uvedlo, že je se zdravotním systémem v naší zemi velmi nespokojeno. Část tohoto šetření probíhala mezinárodně pod zastřešením CEORG, takže k dispozici jsou i srovnatelná data z Polska, ze Slovenska a z Maďarska.

Nejdůležitější sférou života pro většinu lidí je rodina, kterou na první místo postavily více než tři čtvrtiny dotázaných. Za ní s odstupem následují přátelé a známí společně s prací, ještě o něco níže respondenti v průměru kladli volný čas a výrazně nejnižší pozici z hlediska významu pro ně samotné měla politika a náboženství. V pořadí některých základních hodnot, které dotázaní řadili podle významu, se nejvýše umístila pravda a svoboda jednotlivce.

Termín společenské soudržnosti není v povědomí veřejnosti příliš rozšířen. Pouze 27 % dotázaných uvedlo, že se s tímto pojmem už někdy setkalo, 55 % odpovědělo, že nikoli, a 18 % si nebylo v tomto ohledu jisto. Téměř tři čtvrtiny (74 %) dotázaných si myslí, že myšlenka společenské soudržnosti stojí za přemýšlení, přičemž dvě pětiny respondentů (40 %) ji současně s tím považují za prospěšnou.

Názory veřejnosti na rovnost v přístupu ke vzdělání jsou poněkud rozporuplné. Téměř dvě třetiny oslovených sice vyjádřily názor, že skutečně kvalitní vzdělání mohou svým dětem zajistit jen bohatí, zároveň však přibližně stejný podíl oslovených souhlasil s tím, že o tom, jaké kdo dosáhne vzdělání, rozhodují jen schopnosti a vůle studovat. Podobné rozpory se objevily i v případě dalších dvou výroků, které byly respondentům předloženy k posouzení.