Instituce a politici

Ve svém zářijovém šetření položilo CVVM SoÚ AV ČR dotázaným následující otázku: “Jak byste hodnotil činnost následujících politických stran a institucí v posledních dvanácti měsících? Známkujte jako ve škole, kde jednička je nejlepší, pětka nejhorší ocenění.“

Nejlepšího hodnocení – s průměrnou známkou nižší než 3 - se dostalo prezidentovi, médiím a předsedovi vlády.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR v zářijovém šetření zjišťovalo, zda dotázaní důvěřují vybraným politikům. Předložený seznam tentokrát obsahoval jména šestadvaceti představitelů stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Mezi stranickými představiteli získal největší důvěru oslovených občanů předseda vlády Jiří Paroubek (53 % důvěřujících). Na druhém místě pomyslného žebříčku se umístil 1.

Největší důvěře českých občanů starších 15 let se v září 2005 těšil prezident České republiky, kterému důvěru vyjádřilo 71 % oslovených občanů. Podíl důvěřujících je v případě prezidenta již několik měsíců poměrně stabilní. Vládě důvěřovalo na začátku září 2005 42 % respondentů. Již od května 2005 důvěra obyvatel České republiky k jejich vládě trvale roste.

Nejdůvěryhodnější ústavní institucí byl na přelomu června a července prezident naší země. Důvěru mu vyjádřilo 72 % oslovených občanů. Důvěra občanů k vládě v porovnání s minulým měsícem mírně vzrostla a v současné době vládě důvěřuje 37 % českých občanů. Jako nejméně důvěryhodné se na přelomu června a července občanům jevily obě komory českého parlamentu.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR zjišťovalo v květnovém šetření, zda dotázaní důvěřují vybraným ústavním činitelům. Předložený seznam tentokrát obsahoval jména 26 politiků (všichni členové vlády, prezident, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, předsedové parlamentních stran a eurokomisař Špidla).

Mezi našimi vrcholnými politiky jsou jako nejdůvěryhodnější hodnoceni ministr Pavel Dostál a prezident Václav Klaus, jimž vyjádřily důvěru bezmála dvě třetiny oslovených (64 % resp.

V květnovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR realizovaném v rámci projektu Naše společnost 2005 jsme položili respondentům otázku, jak důvěřují jednotlivým ústavním institucím.

Prezident republiky zůstává i nadále nejdůvěryhodnější ústavní institucí. Důvěru hlavě státu vyjádřilo 71 % oslovených občanů. Ukončení vládní krize posílilo v očích občanů kredit nejen vlády samotné, ale i dalších ústavních institucí, především pak obou komor českého parlamentu.

Tato tisková informace prezentuje druhou část získaných výsledků, které se vztahují k problematice postavení prezidenta v politickém systému České republiky.

Šetření se konkrétněji věnovalo názorům české veřejnosti zejména na jednotlivé ústavní pravomoci prezidenta. Zjišťovány byly názory na postavení prezidenta vůči vládě a na jeho roli při jejím jmenování, na možnost rozpouštět Poslaneckou sněmovnu a vypisovat nové volby, na existenci a podobu práva veta, na roli prezidenta při jmenování soudců Ústavního soudu a na postavení prezidenta v oblasti zahraniční politiky země.

V dubnovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR obšírně věnovalo názorům veřejnosti na postavení prezidenta v politickém systému České republiky. Tato tisková informace prezentuje první část zjištěných výsledků (včetně srovnání s předešlými šetřeními).

Všech respondentů jsme se nejprve zeptali na to, jaký způsob volby prezidenta je podle jejich mínění nejvhodnější pro Českou republiku.

Prezident Václav Klaus zůstává i nadále nejdůvěryhodnější ústavní institucí, a to i přesto, že důvěra občanů k němu již několik měsíců postupně klesá. Důvěru svému prezidentovi vyjádřilo 67 % oslovených občanů. Probíhající vládní krize otřásla důvěrou občanů nejen k vládě samotné, ale i k dalším ústavním institucím, především pak k oběma komorám českého Parlamentu.

Součástí březnového šetření CVVM Sociologického ústavu AV ČR byla i otázka mapující, jakým způsobem voliči vnímají čtyři dlouhodobě nejsilnější politické strany. Vybráno bylo několik kritérií, která reprezentovala nejen konkrétní programové aspekty, ale i obecné charakteristiky působení stran na politické scéně.

Významné rozdíly mezi hodnocením jednotlivých stran nebyly zjištěny zejména u negativního tvrzení „stará se jen o získání moci“.