Politické

V červnu podporovalo úsilí našeho státu o integraci do EU 56 % občanů, 25 % s tím nesouhlasilo a 19 % nemělo vytvořen názor. Tyto výsledky odpovídají dlouhodobým zjištěním CVVM charakterizovaným výraznou převahou podpory vstupu do EU nad postojem opačným. K příslušnému referendu by se ale dle vlastního vyjádření nedostavilo určitě 7 %, pravděpodobně by se nedostavilo dalších 13 %.

S politickou situací v ČR bylo těsně před volbami podle vlastního vyjádření spokojeno 34% dotázaných („velmi spokojen“ 1%, „spíše spokojen“ 33%), nespokojenost vyjádřilo 60% („spíše nespokojen“ 43%, „velmi nespokojen“ 17%), nevědělo 6%. V porovnání s minulým měsícem nedošlo k žádné statisticky významné změně. V posledních 12 měsících spokojenost s politickou situací osciluje kolem třetiny respondentů.

Pro zjišťování stranických preferencí v červnu použilo CVVM SoÚ AV ČR odlišnou metodiku oproti šetřením v období mezi volbami. Všem dotázaným s volebním právem jsme stejně jako koncem května položili ve dnech 5. až 12. 6. 2002 uzavřenou otázku mapující, kterou stranu budou volit v červnových volbách do Poslanecké sněmovny. Respondentům byly předloženy karty s názvy všech politických stran, které kandidovaly ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Prezidentovi důvěřovalo 51% občanů, nedůvěřovalo 45%. Lze konstatovat, že důvěra prezidentovi je již nejméně dva roky poměrně stabilní. Vládě vyslovilo důvěru 42% dotázaných, nedůvěřovalo jí 53% respondentů. U důvěry vládě nedošlo v porovnání s minulým výzkumem k žádným změnám. V posledním půlroce důvěra vládě pravidelně přesahuje hranici 40%.

Nejdůležitější událostí měsíce května se staly chystané volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předvolební kampaň (25%). Jako velmi významné jsou dále vnímány: konflikt Izraele a Palestiny (19%), otázka platnosti Benešových dekretů (15%) a návštěva Laury Bushové v ČR (12%). Chystané volby a především předvolební kampaň se mezi důležitými událostmi objevily poprvé v březnu a jejich význam se s blížícím se datem voleb neustále posiloval.

71% dotázaných se domnívá, že by Benešovy dekrety měly platit i nadále, 4 % se postavila za jejich zrušení. Odsun považují za spravedlivý bezmála dvě třetiny dotázaných (64 %), naopak celkem 22 % jej pokládá za nespravedlivý. Oproti loňskému roku se relativně výrazně zvýšil podíl těch, kteří pokládají odsun za spravedlivý (+17 %ních bodů), v roce 1995 byl však jejich počet nižší pouze o 12 %ních bodů.

Dvě pětiny veřejnosti v ČR se kloní k názoru, že odpovědnost za stávající konflikt mezi Izraelem a Palestinci nesou rovným dílem obě znesvářené strany, pětina připisuje vinu Palestincům a přibližně jeden z dvaceti Čechů vidí největší díl odpovědnosti na straně Izraele. Vedle toho mezi našimi občany převažuje nesouhlas s postupem izraelské armády na palestinských územích (36 %) nad názorem opačným (21 %).

Pro určité přiblížení volebního rozhodování občanů zjišťovalo CVVM v květnovém výzkumu, jak vypadá přesvědčení voličů o tom, zda jejich strana získá dostatečný počet hlasů pro vstup do sněmovny a jak se zachovají v případě, když si jejím vstupem nebudou zcela jisti. Všech, kdo uvedli, kterou stranu chtějí volit (N=856), jsme se zeptali: „Myslíte si, že tato politická strana při nadcházejících volbách získá dostatečný počet hlasů, aby se dostala do sněmovny?“ Většina - 84% je o postupu jimi volené strany přesvědčena, 11% nikoliv a 5% neví.

Ve svém pravidelném šetření CVVM SoÚ AV ČR již tradičně zjišťovalo důvěru obyvatelstva jednotlivým ústavním institucím. Prezidentovi důvěřuje 51% občanů, nedůvěřuje 45%. Přesto lze konstatovat, že důvěra prezidentovi je již nejméně dva roky poměrně stabilní. Vládě vyslovilo důvěru 43% dotázaných, Poslanecké sněmovně 29%, Senátu 23% a krajským zastupitelstvům 29% dotázaných.

V pohledu veřejnosti na oblasti působení současné vlády lze ve většině případů vysledovat zřetelnou pozitivní tendenci. Např. kritické hodnocení sociálních oblastí, přetrvávající ještě z předchozích volebních období, doznalo obrat po roce 2000. Příznivější mínění se výrazněji projevovalo v názoru na sociální jistoty a na životní úroveň a méně výrazně v posouzení politiky zaměstnanosti a bydlení.