Oblast bytové politiky spadá mezi oblasti, se kterou není většina dotázaných spokojena, a která, dle většinového názoru, potřebuje zásadní reformu.

Mírná většina respondentů nepovažuje existenci dvojích cen nájemného (regulovaného a tržního nájemného) pro srovnatelné byty za správné; zejména pak vlastníci rodinných domů, dotázaní bez vlastního bydlení a nájemníci hradící tržní nájemné.

Dvě třetiny respondentů vyjadřují nespokojenost se stavem českého zdravotnictví. Za nejproblematičtější považuje česká veřejnost zejména financování veřejného zdravotnictví, hospodaření v oblasti léků a fungování pojišťoven. Vnímání problémů v jednotlivých oblastech zdravotnictví souvisí s životní úrovní. Potřebu reformy resortu deklarují více než 4/5 dotázaných.

Veřejnost je s českým základním a středním školstvím spíše spokojena. Podíl respondentů, kteří se o vzdělávání nezajímají, roste s rostoucím věkem. V oblasti základního a středního školství necítí většina občanů potřebu reforem. Pro reformu se vyjádřilo pouze 36 % respondentů, přičemž vnímání potřeby reforem se nelišilo v závislosti na věku, vzdělání ani politické příslušnosti.

Situace vysokého školství a jeho reforma zejména v oblasti financování je námětem (nejen) politických diskusí. Na rozdíl od diskusí a námětů jsme se však reálné reformy zatím nedočkali. A co si o situaci v českém školství myslí samotní občané? Shrneme-li poznatky o českém vysokém školství, lze konstatovat následující. Přestože mezinárodní srovnání publikovaná například OECD nebo Světovou bankou ukazují, že ČR paří k zemím s nejmenším podílem vysokoškoláků v dospělé populaci a s nejnižším podílem vstupujících na vysoké školy z příslušné věkové skupiny, většina dotázaných se domnívá, že šanci studovat na vysoké škole má u nás dostatečné množství lidí.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR zjišťovalo v březnovém šetření, zda dotázaní důvěřují vybraným ústavním činitelům (viz tabulky 1 a 2). Předložený seznam tentokrát obsahoval jména 26 politiků (všichni členové vlády, prezident, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, předsedové parlamentních stran, předseda Ústavního soudu a eurokomisař Špidla).

Mezi našimi vrcholnými politiky jsou jako nejdůvěryhodnější hodnoceni prezident Václav Klaus a ministr kultury Vítězslav Jandák, jimž vyjádřily důvěru téměř dvě třetiny oslovených (shodně 64 %).

V březnu 2006 se důvěra občanů vrátila na úroveň, kterou dosahovala v lednu 2006. Zdá se tak, že nárůst důvěry občanů k ústavním institucím, který jsme pozorovali minulý měsíc, byl spíše náhodnou výchylku než počátkem nového trendu. Nejdůvěryhodnější ústavní institucí zůstal i v březnu 2006 prezident naší republiky, kterému důvěru vyjádřilo 68 % dotázaných.

Všem respondentům s volebním právem byla položena otevřená otázka (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny (Otázka: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Pokud byste k volbám šel, kterou stranu byste volil?“). Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR zjišťovalo v únorovém šetření, zda dotázaní důvěřují vybraným ústavním činitelům (viz tabulky 1 a 2). Předložený seznam tentokrát obsahoval jména 26 politiků (všichni členové vlády, prezident, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, předsedové parlamentních stran, předseda Ústavního soudu a eurokomisař Špidla).

Mezi našimi vrcholnými politiky je jako nejdůvěryhodnější hodnocen prezident Václav Klaus, jemuž vyjádřily důvěru více než dvě třetiny oslovených (68 %).

Povědomí českých občanů o zapojení České republiky do Světové obchodní organizace (WTO) není nikterak vysoké. Pouze 32 % dotázaných správně uvedlo, že Česká republika je členem WTO, 4 % odpověděly, že členem WTO není, a 64 % otevřeně přiznalo, že to neví. Vliv členství České republiky ve Světové obchodní organizaci na její vlastní ekonomický rozvoj je respondenty častěji hodnocen jako pozitivní (21 %) nebo alespoň neutrální (27 %), než negativní (8 %).

V únoru 2006 mírně vzrostla v porovnání s předcházejícím měsícem důvěra občanů téměř ke všem ústavním institucím s výjimkou obecních zastupitelstev. Nejdůvěryhodnější ústavní institucí zůstal i v únoru 2006 prezident České republiky. V současné době důvěřuje prezidentovi 74 % českých občanů. Také česká vláda si v porovnání s lednem 2006 mírně polepšila.