V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na to, co si myslí o státních svátcích a jejich slavení. Z šetření vyplynulo, že pro tři čtvrtiny Čechů (resp. pro 76 % při součtu odpovědí rozhodně důležité a spíše důležité) je důležité si státní svátky připomínat, 19 % naopak považuje oslavy státních svátků za nedůležité. Že je rozhodně důležité slavit státní svátky, si statisticky významně častěji myslí lidé šedesátiletí a starší, zatímco respondenti ve věku 15-29 volili častěji než lidé z jiných věkových kategorií odpověď „spíše nedůležité“.

Přibližně tři čtvrtiny českých občanů mají blízký či dokonce velmi blízký vztah ke své čtvrti či vesnici, ke svému městu, k regionu, v němž žijí, k České republice i Evropě. Více než tři čtvrtiny českých občanů by si v případě možnosti volby vybrali k životu Českou republiku. Naopak naši zemi by si pro svůj život nezvolilo 16 % obyvatel starších 15 let.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na jejich pocity hrdosti či studu, které souvisejí s Čechami – s jejich politickým uspořádáním, s vybranými oblastmi společenského a kulturního života či s národními dějinami.

Z šetření vyplynulo, že nejvíce jsou Češi hrdí na český sport – uvedlo to 89 % respondentů (při součtu odpovědí „velmi hrdý a docela hrdý“).

V rámci prosincového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění byl osloveným občanům předložen soubor otázek zaměřených na téma zdraví a zdravotnictví. Výsledky ukazují, že většina české populace hodnotí svůj zdravotní stav jako docela či velmi dobrý.

Polovina dotázaných se domnívá, že kvalita zdravotní péče se v posledním roce nezměnila. Téměř třetina dotázaných soudí, že se docela či velmi zhoršila.

V hodnocení vývoje situace v uplynulém roce se česká veřejnost nejkritičtěji staví k problémům korupce, hospodářské kriminality, obecné kriminality a nezaměstnanosti. Převaha kritických vyjádření nad pozitivními se objevila také v případě vývoje v oblasti sociálních jistot, zdravotnictví, zemědělství, politické situace v ČR, přistěhovalectví, soudnictví, právního prostředí, fungování úřadů, dopravní obslužnosti, životní úrovně a možnosti občanů podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech.

Součástí listopadového výzkumu CVVM byla otázka zjišťující názory na důvody toho, že v České republice žijí někteří lidé v nouzi. Oslovení občané posuzovali, do jaké míry podle nich platí výroky uvedené v následující tabulce.

Výrok, že někteří lidé žijí v nouzi, protože přišli o zaměstnání, podpořily více než dvě třetiny dotázaných. Stejný podíl respondentů se však domnívá, že někteří lidé žijí v nouzi, protože se jim nechce pracovat.

Devět z deseti obyvatel (89 %) České republiky by podpořilo vyplácení mezd lidem, kteří se starají o staré či postižené rodinné příslušníky ve vlastní domácnosti. 84 % respondentů se rovněž domnívá, že stát by měl finančně podporovat podniky, které vytvářejí nová pracovní místa. Sedm z deseti Čechů (70 %) by souhlasilo s tím, aby nebyli podporováni nezaměstnaní, kteří nevezmou i méně placenou práci.

Při posuzování některých zásad spojených s rozdíly v příjmech z hlediska jejich spravedlnosti lidé nejpříznivěji hodnotili rozdíly v příjmech, které se opírají o rozdíly v pracovním výkonu, obtížnosti či namáhavosti vykonávané práce a dosažené kvalifikaci. Naopak rovnost příjmů je ze všech principů zařazených do výzkumu vnímána jako nejméně spravedlivá. Výrazná většina (72 %) české veřejnosti zastává názor, že stát by měl usilovat o zmenšování rozdílů mezi bohatými a chudými, 21 % Čechů je opačného mínění.

V listopadu 2005 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila více než třetina (36 %) dotázaných, více než dvě pětiny (45 %) ji označily za "ani dobrou, ani špatnou" a pětina (19 %) ji charakterizovala jako špatnou. 7 % občanů považuje svoji domácnost za bohatou, zatímco 23 % ji označuje jako poměrně či dokonce velmi chudou. Více než dvě třetiny dotázaných (69 %) pak svoji domácnost ohodnotily jako "ani bohatou, ani chudou".

Výdaje státu na sociální politiku celkem i v dílčích oblastech jsou hodnoceny vždy spíše jako nízké než vysoké. S výjimkou dávek v nezaměstnanosti, kde podíl respondentů hodnotících výdaje státu jako nízké (36 %) nepřevyšoval podíl těch, kdo tyto výdaje považují za odpovídající (38 %), relativně nejčetnější odpověď vždy představovalo hodnocení, že v dané oblasti jsou výdaje státu nízké.