Relativně nejpříznivěji lidé hodnotí vývoj situace v oblasti péče o životní prostředí, kde 37 % dotázaných konstatovalo zlepšení, 8 % naopak zhoršení a podle 49 % se situace vloni nezměnila. Vyšší podíl příznivých než nepříznivých vyjádření se objevil ještě u zahraniční politiky (19 % : 14 %), v případě ochrany lidských práv pak byly výroky deklarující zlepšení (15 %) a zhoršení (14 %) v rovnováze.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR zjišťovalo v lednovém šetření, zda dotázaní důvěřují vybraným ústavním činitelům. Předložený seznam tentokrát obsahoval jména 26 politiků (všichni členové vlády, prezident, ombudsman, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, předsedové parlamentních stran a eurokomisař Špidla).

Mezi našimi vrcholnými politiky je nadále jako nejdůvěryhodnější hodnocen prezident Václav Klaus.

V lednu 2005 se největší důvěře českých občanů těšil prezident naší země. Důvěru mu vyjádřilo 7 z 10 oslovených. Dvě třetiny důvěřujících zaznamenala obecní zastupitelstva, necelá polovina dotázaných důvěřuje rovněž svému krajskému zastupitelstvu. Česká vláda si v porovnání s předcházejícími měsíci polepšila, důvěru jí vyjádřilo 34 % respondentů.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny (Otázka: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Pokud byste k volbám šel, kterou stranu byste volil?“). Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Součástí prosincového šetření CVVM SOÚ AV ČR bylo i několik otázek, které se týkaly názorů respondentů na podobu politického systému.

První dotaz byl zaměřen na to, zda by respondenti akceptovali jiné, nedemokratické formy vládnutí v naší zemi a na obecné názory respondentů na demokratický a nedemokratický režim. Další dotaz mapoval názory na to, do jaké míry je pravděpodobné, že se v nejbližších pěti letech uplatní nějaká nedemokratická alternativa politického systému.

V prosinci loňského roku zařadilo CVVM do svého výzkumu také otázku, která mapovala názory české veřejnosti na roli státu v ekonomické a sociální oblasti. Každému z dotázaných bylo předloženo pět dvojic protichůdných názorů a respondenti se měli vyjádřit, se kterým z nich „rozhodně“ nebo „spíše“ souhlasí.

Zájem o práci v zahraničí projevilo v prosinci 2004 12 % oslovených občanů, dalších 7 % respondentů si v této otázce nebylo jisto. V porovnání se situací v polovině roku 2003 zájem českých občanů o práci v zahraničí vzrostl. Zatímco v roce 2003 chtělo do zahraničí za prací odcestovat pouze 6 % oslovených občanů, v prosinci 2004 to bylo 12 %. Čeští občané chtějí nejčastěji pracovat v Německu nebo ve Velké Británii (shodně 24 % respondentů).

Alespoň částečně se o americké prezidentské volby zajímala téměř polovina populace (48 %), asi jeden z deseti dotázaných se přitom podle vlastního vyjádření o tyto volby zajímal „velmi“. Naopak málo se o průběh a výsledky voleb v USA zajímala třetina dotázaných, 19 % se o ně nezajímalo vůbec. Jako nejčastěji vyjadřovaný postoj k výsledku amerických prezidentských voleb se objevovala indiferentní odpověď „ani spokojen, ani nespokojen“ (43 %), z těch, kdo ke znovuzvolení G.

Na přelomu listopadu a prosince 2004 životní úroveň své domácnosti jako dobrou hodnotila více než jedna třetina (36 %) dotázaných, 40 % ji označilo za „ani dobrou, ani špatnou“ a téměř čtvrtina (24 %) ji charakterizovala jako špatnou. Ekonomickou situaci své domácnosti polovina respondentů hodnotí jako „docela uspokojivou“ a 4 % dokonce jako „velmi uspokojivou“. Naproti tomu téměř dvě pětiny (39 %) dotázaných konstatovaly, že současná ekonomická situace jejich domácnosti je „nepříliš uspokojivá“, a 6 % ji označilo za „velmi neuspokojivou“.

V říjnu roku 2004 měli oslovení občané v šetření Centra pro výzkum veřejného mínění zhodnotit, do jaké míry jsou některé druhy jednání přijatelné či nepřijatelné. Naprostá většina předložených druhů jednání byla pro respondenty více nebo méně nepřijatelná. Jediná položka, která by mohla být označena jako spíše přijatelná, je bránění soukromého majetku i za cenu zranění či usmrcení zloděje.